První byla vůně. Sladká kořeněná a svěží vůně.

Pak přišel zvuk. Veselé hlasy, smích a jemná hudba.

Pak přišla chuť. Jak to, že měl i vzduch chuť? Bohatou. Proměnlivou.

Pak přišel zrak. Slunce, tráva, les, hory, řeky, moře, domy... to všechno viděl do nejmenších detailů.

A pak přišel cit. Obalily ho něčí ruce, přitiskly ho k sobě. A Harry dýchal tu sladkou vůni a zkrátka věděl, že má u sebe maminku.

Rozhlédl se.

Rodina.

Přátelé.

Štěstí.

Láska.

Počká tu.

Počká tu na Luciuse rád.

Konec