Harry chtěl odejít.

Bylo mu lehko.

Bylo mu teplo.

Byl čas.

Ale nemohl.

Něco ho drželo.

Něco ho poutalo.

Nic nepomohlo.

A pořád ztrácel sám sebe, když Lucius odešel.

Konal se velký oběd. Pro celou rodinu. Byla tam Narcissa se svým mužem.Byla tam i Luciusova... přítelkyně. Byl tam Draco a Ginny a všechny jejich děti. Malá Cassiopea si někoho přivedla. Už nebyla malá. Už ani nechodila do Bradavic. Už dlouho ne.

Kam ten čas zmizel?

Draco šel na na záchod a Harry šel za ním. Postavil se za něj, když si myl ruce.

Nic nedělal, jen se na něj díval přes zrcadlo.

Draco vzhlédl a vyjekl jako holka. Harry se usmál. Tohle ho bavilo. "Dlouho jsme se neviděli."

"Ty tu ještě jsi! Já to věděl."

"Jo, jsem."

"Jsi tu celou dobu?"

Harry se na něj jen dlouze podíval.

"Samozřejmě, že tu jsi celou dobu. Co tu ale děláš?"

Harry si povzdechl. "Nemůžu odejít."

"Nemůžeš?"

"Ne."

"Ale otec... vypadá spokojeně, ne?"

Harry přikývl. "Je spokojený. Je šťastný. Cítím to. Vidím to. Je to správný. Ale nemůžu odejít. Prostě to nejde."

"Zvláštní."

"Jo."

"Zkusím se poradit s matkou."

"Díky."

"Jak se jinak máš?"

"Mrtvě."

"Aha, jo. Jasně." Zasmál se a pak si odkašlal. "Co říkáš na..."

"Myslím, že se k sobě hodí," odpověděl Harry nedbalým tónem.

"Že? Taky mi přijde. Je vtipná a udrží krok."

"Jo."

Draco si znovu odkašlal. "Asi se to těžko snáší, že?"

Harry pokrčil rameny. "Ani ne."

"A nevadí ti to ani trochu?"

Zamyslel se. Opravdu se zamyslel.

Necítil vztek. Strach. Bolest. Ani úzkost nebo závist. Ani žárlivost. Cítil... úlevu.

To nejvíc.

Úlevu.

Z toho bylo to teplo.

Z toho byla ta lehkost.

Cítil úlevu.

Lucius nebyl sám.

Měl rodinu.

Měl lásku.

Měl život.

Harry mohl jít dál.

Až na to že nemohl.

"Ne," řekl Dracovi. "Nevadí mi to ani trochu."

"Hmmm, dobře. Můžu se ještě na něco zeptat?"

"Už jsi to udělal."

Protočil oči. "Pamatuješ si na tu knihu, co napsala Grangerová?"

"Matně."

"Psalo se v ní o tobě."

"O mně?"

"Psalo se tam o Paulovi a o tom, že byl s otcem. Tos byl ty, ne?"

Harry přikývl. "Sedělo by to."

"A Paul byl dost oblíbený i u ostatních, že?"

"Jo," povzdechl si Harry. "Když jsme byli od sebe, vídal jsem se jinými. Už to máme dávno urovnané."

"A ten vzkaz jsi napsal pro něj, že? Ten o tom, jak se chceš vedle něho probouzet a tak."

Harry si povzdychl. "Jo. A míříš tím kam?"

Draco se na na něj dlouze díval. "Jen jsem si ověřoval teorii," řekl pak.

Nejradši by s ním zatřásl. "A ta je?"

Začal se usmívat. "Že tě můj otec sbalil."

"Jo, sbalil." Usmál se. "Flirtoval na hovno ale sbalil."

"A co teda musel udělat, aby dostal Harryho Pottera do postele?"

Harry se zamyslel. "Myslím, že se na mě mile usmál, řekl mi, že mám ty nejkrásnější oči a já mu padl kolem krku."

Draco na něj zíral s otevřenou pusou.

"To byl žert," dodal Harry.

Draco pořád nic neříkal.

Zase si povzdychl. "No tak. Jen mi udělal nabídku a já ji přijal. Nic velkýho."

"Ha!" výskl Draco. "Já to věděl!"

"Počkej, počkej. Nemyslel jsem tím, že ho má malýho. To rozhodně ne! To jsi pochopil úplně blbě!"

"Ty jsi Harry!"

"Jasně že jo, ale Lucius ho nemá - co?"

"Ty jsi Harry!" řekl Draco úplně stejným způsobem.

Harry na něj chvíli zíral. "Ne. Nejsem."

"Jsi! Otec spal s Harry Potterem!" Zbledl. "Otec spal s Harrym Potterem..."

No, tak je to venku. Aspoň se usmál. "Jo, a oba jsme si to vždycky hodně užili. Často. Na spoustu způsobů."

"To zas slyšet nemusím!"

"Fajn. Všechno jsme vyřešili? Dobrý. Nezapomeň se poptat matky." A s tím Harry proplul stropem.