Zvyknout si na Starostolec nebylo tak těžký.

Věci už dávaly smysl. Nebyly nudné.

Možná že politika byla zapeklitá, ale měla svá pravidla. A Harry je znal.

Znal je dobře.

Kývl na Draca v Malfoyovském křesle. Usmál se na Siriuse v Blackovském.

Rozhlédl se kolem sebe.

Trvalo to dlouho.

Ale stálo to za to.

Lykantropie byla právě zařazena do magické klasifikace nemocí řádu M. A co to znamenalo?

Bylo nezákonné propustit vlkodlaka. Stejně tak nezákonné bylo ho kvůli tomu nepřijmout. Vlkodlaci bez práce měli nárok na ministerskou podporu a na ministerstvem hrazené lektvary.

Byl to velký krok.

A přitom malý.

Harry to viděl před očima. Povede k dalším a k dalším změnám.

Společně vytvoří lepší společnost pro všechny.

A když se na ně někdo křivě podívá...

Harry jim možná nedá do zubů, ale jeho nová rodina mu ukázala nové cesty. Decentnější.

Ale o nic méně bolestivé.

Co bylo na tom všem nejlepší?

Usínal a probouzel se vedle někoho, koho miloval. To mu úplně stačilo.

A ten zbytek byl příjemný bonus.

Zasedání bylo pro dnešní den ukončeno.

Harry se rozloučil s Dracem i se Siriusem a šel za ministrem kouzel.

Přitočil se k němu a usmál se na něj. "Významný den."

"To ano," souhlasil Lucius. "Myslím, že bychom to měli oslavit."

Harry přitakal a pak svěsil koutek. "Obávám se ale, že jsem založil dokumenty na zítřejší zasedání."

Luciusův úsměv ztuhl. "Skutečně?"

Svěsil hlavu. "Naneštěstí ano."

Lucius mu položil ruku na záda a začal ho vést ven. "Obávám se, že to budeme muset prodiskutovat u mně v kanceláři."

Harry přikývl. "Ano, pane ministře."

"Je mi to líto, ale takové chování se neobejde bez následků," řekl Lucius tiše. "Jistě mi rozumíte."

Harry se kousl do jazyka, aby se neusmíval. "Naprosto, pane ministře."

Některé věci se neměnily.

Naštěstí.

A jiné?

Jen k lepšímu.

Konec