HARRY POTTER: ŽIVÝ, ŠŤASTNÝ ZASNOUBENÝ!

Příběh hrdinů, kteří bojovali, když svět spal!

Pohádka se šťastným koncem?

Spojenectvím k lásce?

Čtěte na stranách 2-27

Všechen ten text byl doplňoval obrovskou fotku přes celou titulní stranu.

A na tý fotce?

Harry.

Musel uznat, že to byla dobrá fotka.

Seděl v křesle, mluvil s někým mimo záběr. Pak ho někdo chytil za rameno, Harry uprostřed věty vzhlédl a usmál se. Položil na ruku na rameni tu svoji a zase se otočil k tomu, s kým mluvil.

Tenhle záběr zkoušeli asi trilionkrát, než se ho podařilo dobře vyfotit.

Potřebovali, aby byly vidět jejich stříbrný prstýnky. A aby se neleskly ani moc ani málo ve světle blesku.

Potřebovali, aby Harry vzhlédl přirozeně a usmál se správně zářivě.

Potřebovali, aby aby poznat, že to byla jen momentka z jejich života během rozhovoru, který vedli s reportérkou.

Velmi přirozené.

Velmi idylické.

Lucius se s Dracem a Narcissou dlouho dohadoval, jestli má být na titulní stránce taky nebo ne. Nakonec se dohodly na tomhle. A společná fotka Harryho a Luciuse je až na třetí stránce.

A tam vypadají taky dobře.

Uvolněně.

Šťastně.

Jako ideální pár.

Až na pozdějších stránkách, když svěřují svůj příběh o boji s Voldemortem, o strachu, o truchlení, byli fotky vážnější.

Výraz Luciuse na fotce u části, kde mluví o tom, jak těžko nesl jeho smrt, Harrymu trhal srdce.

Ale bylo to dobré.

JejIch nová verze byla lepší. O viteálech nemluvili. Jen o nástrahách. O blížícím se návratu. O tom, že byl Harry i s ostatními v nebezpečí a aby všechny ochránil, udělal to, co udělal.

A jak bojoval sám, zatímco nikdo nic nevěděl. Zatímco Lucius v tichosti truchlil.

A jak Lucius zjistil, že se Voldemort vrací, a s pomocí přítele se rozhodl udělat to, co by udělal Harry - skoncovat s Voldemortem. A jak potkali Harryho, prohrávajícího boj, a pomohli mu vyhrát.

Byl to úžasný příběh.

Byl to jejich příběh.

A Harry by se sakra divil, kdyby Lucius ty volby nevyhrál.

Jak by ho mohl někdo nevolit?

Lidi je milovali.

Byli moderní pohádkou se šťastným koncem.