"Něco mě napadlo," řekl Lucius.

"Co?!"

Zvedl obočí. "Neštěkej po mně. Chápu, že to je těžký, víš že tu jsem pro tebe, ale takhle se ke mně nechovej."

Harry si povzdechl a promnul si obličej. "Promiň. Máš pravdu. Co tě napadlo?"

"Všechno, co pomůže zapojit nervové dráhy, by ti mělo pomoci rychleji získat cit. Napadlo mě, že bys mohl dělat něco, co by tě bavilo a co by ti pomohlo. Můžeme něco vymyslet, abys mohl bezpečně lítat, nebo možná čtení, malování. Zpěv nebo hraní hudby. Plavání. Jízda na koni. Tanec... Co myslíš?"

Nezasloužil si ho. Dřív nebo později to Luciusovi dojde. Usmál se na něj, vstal a objal ho. "Všechno to zní dobře. Ale většinu z těch věcí jsem nikdy nedělal."

"To nevadí, můžu tě to naučit."

"Umíš malovat, tančit, zpívat, hrát a jezdit na koni?"

"A taky šermovat a francouzsky, španělsky, italsky, německy a latinsky."

"Není toho trochu moc?"

Lucius pokrčil rameny. "Nepřijde mi."

Harry se nadechl nosem. Pořád nic necítil. "Dobře, to zní dobře."

"A co bys chtěl dělat?"

"Všechno. Začneme šermem?"

"Ne, tím rozhodně nezačneme."

Harry se zasmál. "No dobře. Tak... Mluvit jiný jazykem by bylo fajn. A vždycky jsem se chtěl naučit na něco hrát."

Lucius se usmál a políbil ho na rty. Zlehka? Silně? Asi zlehka. Lucius líbal zlehka. Harry držel, nic jiného dělat nemohl.

Jednoho dne to znovu ucítí.

Musí.

Jinak zešílí.

★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★

Hraní na klavír bylo těžký.

Jako hodně těžký.

Byl to asi jediný nástroj, na který Harry dokázal hrát. Mačkat klávesy bylo lepší než se snažit držet struny nebo se snažit ucpávat dírky. To bez citu vážně nešlo.

Ale bylo to zatraceně těžký mačkat ty klávesy správně.

Měl nemotorný prsty.

Ale to by bylo, aby si nepodal pitomý klavír! To zvládne. Musí.

Tančení s Luciusem byl propadák. Nešlo to. Rád by s ním tancoval. Vypadalo to jako něco, co Luciuse bavilo, ale Harrymu to nešlo. Necítil nic. Dokud do něj Lucius nestrčil, vůbec nevěděl, že má někam jít. Naučil se kroky, ale nezatančili si. Každý tančil sám a jen náhodou se drželi.

Zkusili to i opačně, Harry vedl. No, to taky nebyl ideál. Prostě to nešlo. Bylo to lepší, ale nešlo to. Harry prostě neuměl vést, jasný?!

Nechal si změnit hlas zpátky na svůj. Měl z toho lepší pocit.

A když začali s italštinou...

Nebylo to špatný.

Aspoň se Harry nenudil.

I když si nemohl zapamatovat ta zatracená slovíčka!

Ale bylo to dobré. Něco se dělo. I když to Harrymu nešlo, něco se dělo.

A bylo fajn něco udělat a slyšet, že to udělal.

A bylo fajn vidět Luciusův úsměv, když poprvé zahrál kousek melodie správně. Když mu vyčasoval miluju tě v italštině.

Miluji tě.

Ti amo.

Miloval jsem tě.

Ti ho amato.

Budu tě milovat.

Ti amerò.

Možná nic necítí ale jedno věděl jistě. Jeho úsměv za to stál.

Miluje jeho úsměv.

Ama il suo sorriso.