Zvýšili ochrany a bariéry.

Když Harry promluvil, neslyšeli ho.

Mohl jen doufat, že pro viteál to platí taky.

Sundal si oko, sedl si doprostřed a zavřel oči.

Čekal.

Nejdřív to bylo jemné brnění někde uvnitř. Měl nutkání se poškrábat hluboko pod kůží.

Zatnul nehty do dlaní a soustředil se na svůj dech.

Svědění bylo horší a horší.

Chtěl se zvednout. Odejít.

Ale ne. Musí zůstat. Musí.

Ale tohle se už nedalo vydržet! To bolelo!

Kašle na to!

Tohle nemá zapotřebí. Zvedl se. Svět se s ním zatočil.

Podíval se na Weasleyho. Stál a něco říkal. Harryho ho neslyšel. Podíval se na Snapea. Taky něco říkal.

Podíval se na Malfoye.

Jen na něj zíral.

Harry dovrávoral až ke kraji, dál ho to nepustilo.

Zabušil na stěnu. Zatlačil na ni.

Škemral a prosil, aby ho pustil ven.

Křičel a brečel!

Ale nic.

Ten parchant ho pořád nepouštěl.

Jen se na něj díval, jako by mu zabil psa.

Už to nesvědilo. Už to pálilo. Hořelo.

Podlomily se pod ním nohy.

Bolelo to. Jako by ho rvali na kousky. Jako by se mu snažili vytrhnout duši. Ale jí se nechtělo. Bojovala a křičela.

Zatínala nehty do kostí i do svalů. Zakusovala se zuby do každičkého jeho kousku a bojovala, aby mohla zůstat.

Harry se jí snažil pomoct. Bojoval s ní a proti ní, ale bolelo to čím dál víc.

Slyšel jen vlastní křik.

Nic jiného neexistovalo.

Vytrhli ji.

Byla pryč.

Natahovali ji tak daleko, až visela jen na vlásku,

A ten pak praskl.

Byla pryč.

Neměl duši.

Pomoc...

Sebral všechny síly.

Podíval se na Luciuse.

Usmál se.

A svět zmizel.

Nebo on zmizel svět?

On zmizel?

Něco zmizelo.

Puf.