Harry nervózně přesvědčil Sashu, aby vlezla do rituálního kruhu.

Podle Snapea bylo dobré to vyzkoušet nejdřív na ní.

Harrymu se to nelíbilo.

Ani trochu se mu to nelíbilo.

Ale Lucius souhlasil se Snapem a oba Harryho ukecali.

Sledoval, jak rituál probíhá a žaludek se mu svíral čím dál víc.

Sasha se svíjela a syčela.

Žádná slova.

Jen křik.

Pod Harrym se prolomily nohy.

Zoufale k Sashe natáhl ruku ale neodvážil se narušit kruh.

Bože, prosím, ať to funguje! Bože, prosím! Bože, prosím, pomoz jí!

Harry udělá cokoliv!

Ať to už přestane!

Snapeův hlas slyšel z velké dálky a nic v životě nenáviděl víc.

Lucius držel Harryho za ramena a něco mu říkal.

Ale jediný, co Harry slyšel, byl Sashin křik.

Pak to přestalo.

Nehýbala se.

Po kůži se jí rozlily bílé skvrny.

Jako by se měnila v kámen.

A pořád se nehýbala.

Pořád byla ticho.

"Sasho..." zašeptal Harry.

Lucius ho pustil a Harry se vrhl k ní. Opatrně se jí dotkl. "Sasho..."

Nic.

"Sasho... prosím, probuď se."

Nic.

Ne... to ne. To ne! Prosím, to ne!

"Harry... je mi to líto."

Harry zavřel oči. Luciusova ruka na rameni ho pálila a tížila jako roztavený balvan. Pohladil Sashu po hlavě.

Svaly na zádech se jí zavlnily.

"Sasho?!"

Zvedla hlavu a pak ji položila. "Bolí..."

"Díky Merlinovi," zašeptal Lucius

Harry ji opatrně vzal do náruče. "Už bude dobře, Sasho. Už bude dobře. Bože, děkuju. Děkuju," šeptal Harry a zvedl se.

Nevnímal Luciuse ani Snapea a odešel s ní pryč. Potřebuje odpočívat. Postará se o ni.