Bylo zvláštní být zpátky. Pohladil okenní rám. Nevěřil, že tohle místo ještě někdy uvidí.

Zahrady byly zalité měsíčním světlem. Bylo to krásné. Sasha ležela na posteli. Spala. Dotkl se amuletu, který mu visel kolem krku. Taky by měl jít spát.

Byl tu už druhou noc a ještě si nedovolil zavřít oči. Co když se probudí a nebude... Harry?

Co když půjde za Luciusem a ublíží mu?

Ne. Nemůže to riskovat.

Kdyby ho Lucius aspoň zamkl. Vzal mu hůlku. Ale ne. To prý nebylo správné. Harry prý nebyl jeho vězeň.

Harry hlavně byl kurva nebezpečný.

Rozhlédl se po pokoji, který mu Lucius přidělil. Tolik věcí, ze kterých by se dala udělat zbraň.

Zívl. Neměl sem jezdit. Neměl se vracet. Měl počkat, než bude rituál připravený a nenechat Luciuse, aby ho přemluvil.

Znovu zívl. Opřel si čelo a chladivé sklo. Cože to vlastně chtěl dělat?

Projít. Možná by se měl jít projít. Čerstvý vzduch ho probere.

Vyrazil ven.

Možná to bylo o něco lepší. Těžko říct.

Procházel se zahradou. Sedl si na kamennou lavičku. Byla pěkná noc.

Pěkná noc.

Pěkná... noc.

Pěkná...

Trhl sebou a promnul si obličej. Kurva.

"Všechno v pořádku?"

Harry nadskočil a podíval se na Luciuse, který seděl vedle něj. Jak se tam dostal?

"Jo." Odkašlal si. "Všechno v pohodě."

"Jak se cítíš?"

Pokrčil rameny. "Jako časovaná bomba."

"Zítra provedeme další testy. Vydrž ještě."

Harry přikývl. "Jasně. Žádný problém."

"Harry..." Lucius si povzdechl a natáhl k němu ruku, pak je ale stáhl. "Můžu pro tebe něco udělat?"

"Zabij mě rovnou."

"Myslím to vážně."

"Já taky."

"Harry, nezabiju tě," řekl Lucius odhodlaně.

Harry si povzdechl a otočil se k němu. "Možná budeš muset."

"Ne."

Harry se uchechtl. "A co až přijdu k tobě do ložnice a rozhodnu se tě si vzít proti tvé vůli? Co pak?"

"Ne. To neuděláš."

"Nemůžeš to vědět jistě."

"Harry já tě znám. Neuděláš to."

"Už jsme to málem udělal."

"Tos nebyl ty."

"Ale byl."

"Nebyl."

"Za celou dobu, co jsme byli v Kanadě, jsem nikoho nechtěl. Tak proč jsi zrovna ty byl ten jediný? Hmmm? Byl jsem to já, ať se ti to líbí nebo ne. Měl bys mi dát zámek na dveře."

"O tom jsme už mluvili."

"Evidentně ne dost."

"Harry, nechci to takhle."

"A já nechci..." povzdechl si a sklonil hlavu. "Nechci ti ublížit."

Lucius mu otočil hlavu k sobě. "To neuděláš." Pousmál se a přejel mu po tváři palcem. "Ahoj."

"Ahoj," zašeptal Harry.

Smutně se usmál. "To se to zamotalo, viď?"

Harry slabě přikývl. "Koho by to napadlo?"

"Myslíš na to někdy?" zeptal se měkce Lucius. "Jak to začalo."

Harry znovu přitakal. "Každý den. Užili jsme si, viď?"

Zasmál se. Oči se mu třpytily. "To jo."

Hlavně ať nezačne brečet. Jinak Harry bude brečet taky.

"Taky na to vzpomínám. Chybí mi to," přiznal Lucius.

"Sex byl hodně dobrý, co?"

"Nejen sex. Byl jsem rád s tebou. Víš jak moc jsem nenáviděl svoji postel, když jsi odešel?"

Harry zamrkal. "Promiň..."

"To je dobrý. Už to všechno dává smysl."

"Vážně?"

"Vážně. Naprostý. Harry..."

"Jo?"

"Můžu tě políbit?"

Neměl by. Neměl by. Vážně by neměl. Kousl se do rtu. "Jseš si jistý?"

"Naprosto," přikývl Lucius. "Dva dny nemyslím na nic jiného."

"Tak... dobře."

Naklonil se k němu. Harry zavřel oči. Ucítil na rtech horký dech. Pak letmý dotyk.

Zmateně otevřel oči, když teplo zmizelo. "To bylo všechno?"

Lucius se zasmál. "Vezmu si, co mi dáš. A to mi stačí."

"Stačí?" zeptal se Harry pochybovačně.

"Stačí," přitakal Lucius. "Harry... připojíš se ke mně dneska v noci?"

"Nemyslím, že je to dobrý nápad," namítl Harry.

"Myslím jen spaní. Nic víc, přísahám. Včera... nemohl jsem spát. Celou noc jsem myslel na to, že jsi jen pár kroků ode mě a že nevím, jestli jsi v pořádku. Prosím."

Harry váhal. Lucius ho chytil za ruku a stiskl.

Neměl by.

Vážně by neměl.

Ale bože, jak moc to chtěl!

"Tak dobře," řekl Harry nakonec. "Ale jen spát."

"Samozřejmě."

Pořád ho držel za ruku, zvedl se a vedl ho zahradami i panstvím l sobě do ložnice.

Sundal z něj vrchní hábit. A pak si sám svlékl župan a zůstal jen v pyžamu. Lehl si na svou polovinu postele.

"Harry?"

Harry si nemotorně sedl na svou půlku. Sundal si boty a lehl si na úplný kraj postele.

Lucius zhasl.

"Dobrou noc, Harry," zašeptal.

"Dobrou," odpověděl mu Harry.

"Všechno bude dobré. Slibuju."

Neodpověděl mu. Nevěřil mu. Nemohl. Srdce mu bušilo a snažil se dýchat pomalu, ale vůbec to nešlo. Ve tmě viděl linie Luciusova obličeje. Spal a měl klidný výraz.

Harry se přetočil na bok. Pak zpátky na záda. Podložil si hlavu rukou.

"Harry?"

Ztuhl.

Lucius se na něj díval. Natáhl k němu ruku. "Chytneš mě, prosím?"

Váhavě mu do dlaně položil tu svou. Nesnášel, jak se mu třásly prsty. Lucius ho stiskl. Přitiskl mu na hřbet ruky rty a usmál se na Harryho. "Dobrou." Zavřel oči a palcem Harrymu na hřbetu ruky kreslil malá kolečka.

Harry se na ně soustředil. Malá kolečka. Jako by každé z nich trochu odvedlo napětí z Harryho žaludku.

Bylo to fajn.

Zavřel oči a soustředil se na ta kolečka. Stiskl Luciusovi ruku. Ten mu ji stiskl zpátky.

To bylo pěkné. To bylo fajn.