Oheň v krku plápolal a příjemně hřál Harryho nahý bok. Ležel na měkkém koberci, z části položený na stejně nahém Malfoyovi, který byl opřený o pohovku.

"Spokojený?" zeptal se ho Malfoy.

Usmál se. "Velmi." Přejížděl mu prsty po kůži, po břiše, po boku. Když najel prsty na žebra, cukl sebou.

"Nelechtejte."

Harry si odfrkl ale poslechl. Pak si spokojeně povzdechl a líp se uvelebil.

"Na co myslíte?"

Překvapeně se na něj podíval. "Na nic," řekl popravdě. "Je mi dobře a nemyslím na nic. A vy?"

Malfoy mlčel.

Harry vzhlédl. Tvářil se zamyšleně a lehce zasmušile. "Na co myslíte?"

Stiskl rty.

"No tak... řekněte mi to."

"Nejsou to veselé myšlenky."

Harry mu přeběhl prsty po žebrech a Malfoy sebou trhl a zasmál se.

"Naštěstí vím, jak vás rozveselit," zazubil se Harry.

"Vyhovuje mi naše uspořádání."

"Jo, mně taky," souhlasil Harry. "A to není veselá myšlenka?"

"Přemýšlel jsem, jak jsme se sem dostali."

"Vy jste mi udělal návrh a já ho přijal. I když ne dost dobrý."

Malfoy si odfrkl. "Jistě. Říkejme, že to byla má vina. Myslím ale obecně. Jste Harry Potter."

Zamračil se. "A vy Lucius Malfoy. Nechápu, kam tím míříte."

Zvedl levou ruku a ukázal Harrymu zašedlé Znamení. Vypadalo jako roky staré. Bylo roky staré.

"Četl jsem zprávu z vašeho slyšení. Vím, že jste byl k jeho přijetí přinucen. Imperio, že?"

Malfoy se odmlčel. Po chvíli řekl: "Ano, tak bylo rozhodnuto."

Harry spokojeně přikývl. "Tak vidíte."

"Když jste porazil Pana zla, tak -"

"Neporazil jsem ho," namítl Harry. "Byl jsem jen dítě. Nepamatuju si to a nic jsem neudělal."

"Dobře." Nadechl se. "Když byl Pán zla poražen a zmizel, byl jsem volný. Já i moje rodina. Víte, jaké to bylo, vzbudit se to ráno a moci se nadechnout jako volný člověk?"

Vzbudit se a moci se nadechnout jako volný člověk... Harry zavřel oči, aby zatlačil slzy pryč. Nikdy nad tím takhle nepřemýšlel. Podíval se na Malfoye. Zíral do ohně a plameny se mu odrážely v lesklých očích.

"Tak to dobře dopadlo, ne?" zeptal se ho Harry.

Malfoy se pousmál a přitiskl ho k sobě. "Ano, řekl bych, že ano."

Harry se podíval na jeho ruku. Vypadalo to tak... obyčejně. "Můžu se toho dotknout?"

Malfoy se na něj překvapeně podíval. "Jste si jist?"

"Jo, jsem."

Místo odpovědi mu podal ruku. Harry si sedl a opatrně ji chytil. Bříšky prstů přejel po šedé lebce i po hadovi. Byla to jen kůže. Nic víc.

Cítil, jak je Malfoy napnutý. Možná ani nedýchal. "Vypadá tak obyčejně."

Malfoy se trochu uvolnil. "Věřte, že není. Tahle věc zničila spoustu věcí."

"Já vím. Ale i tak..." Ještě chvíli po hadovi přejížděl prstem. Malfoy se zase ošil. "Lechtáte," postěžoval si. "Už to nechte být." Pokusil se ruku odtáhnout, ale Harry se sklonil a přitiskl na šedou lebku rty.

Malfoy vydechl. "Pottere..."

"Copak?" usmál se Harry a narovnal se.

"Co jste... Ještě nikdy nikdo tohle neudělal." Jeho hlas zněl přiškrceně a lehce huhlavě. A nevěřícně.

Harry měl pocit, že to pro Malfoye znamená mnohem víc než pro něj, ale i to byl důvod, proč to udělal. Takové prázdné gesto, ze kterého ale měl zvláštně příjemný pocit. Hřejivý.