"Harry, chlapče můj, jsem rád, že jsi přišel."

Harry přikývl a sedl si vedle Brumbálovy postele. Vypadal jako živá mrtvola. Šedá, napůl zčernalá kůže. Propadlé tváře i oči. Prořídlé vlasy a vousy. "Jak se cítíte?"

"Výborně," zachraptěl Brumbál. "Vůbec nevím, proč lékouzelníci tolik nadělají. Buď tak hodný a udělej nám soukromí, ano?"

Harry poslechl.

Brumbál ho chytil třesoucí se rukou. "Harry, pověz mi. Jak se ti daří s viteály?"

Usmál se na něj. "Medailon, který jsme našli, nebyl pravý. Ale našel jsem ten skutečný a zničil ho. Stejně tak šálek Helgy z Mrzimoru. Podle vaší teorie, že jich udělal sedm ještě dva zbývají."

"Výborná práce, Harry. Výborná."

"Děkuju. Tušíte, co by mohly být ty další dva?" zeptal se ho Harry zvědavě.

"Ano, tuším Harry. Tuším."

Harry odolal nutkání s ním třást tak dlouho, dokud to z něj nevytřese. No tak. To to nemůže už vyklopit? Jak těžký to asi může být?

"Pamatuješ, na co ses mě zeptal na ošetřovně na konci svého prvního ročníku? Po té, co jsi zachránil kámen mudrců?"

Ne. To si Harry fakt kurva nepamatoval. Zavrtěl hlavou.

"Ptal ses mě na Voldemorta. Jak to, že jsi přežil. Na to, proč jsi působil Quirellovi bolest... Harry, tehdy jsem ti lhal."

"Lhal jste mi," zopakoval Harry dutě.

"Již tehdy jsem měl teorii," řekl Brumbál slabě. "Teorii, která se mi už o rok později potvrdila. Víš, proč ty i Voldemort sdílíte jádra ze stejného fénixe? Proč oba mluvíte hadím jazykem?"

Harry by měl tušení. "Proč?"

"Harry, nedá se to říct snadno. Když jsi byl dítě a Voldemort se tě pokusil zabít, kletba se odrazila a zabila jeho. Kousek jeho rozpolcené a poškozené duše se odštěpil a přichytil k jediné věci, která ho v tu chvíli dokázala udržet naživu. K tobě. Je mi to líto, Harry, ale ty jsi jeho viteálem."

Harry na něj zůstal zírat. Jak dlouho má být v šoku, aby to působilo správně? "Vy... vy se pletete. Jaký pro to máte důkaz?"

"Copak tvá schopnost mluvit s hady nestačí? Copak to, že tě bolela jizva, nestačí?"

No, Harryho kartářka aspoň udělala hromadu testů.

"Jak se toho zbavím?"

Brumbál byl ticho.

No to si dělá prdel, ne?

To snad nemyslí vážně.

Jestli mu řekne to samý, co mu řekla mudla s kartami, tak ho prohodí oknem.

"Harry, je mi líto, ale není to možné. Tvá magie viteál obrostla a pojala ho za část tebe. Nejde zničit viteál, aniž bys při tom sám nepřišel o život."

Harry se ostře nadechl a zvedl se. Pár kroky byl u okna. Jak se ta zatracená věc otvírá!?

"Harry, chlapče můj, chápu, že potřebuješ čerstvý vzduch. Je mi to líto. Kdybych věděl, že existuje nějaký způsob, jak ti pomoci..."

Konečně se Harrymu podařilo okno otevřít! Nadechl se čerstvého vzduchu a s pohledem upřeným na ulici pod sebou se přiměl zeptat klidně: "A co ten poslední viteál?" Když by odsud Brumbála vyhodil, jak moc by se o chodník rozplácl?

"Mám teorii. Je to jen pouhá teorie, nic víc. Ale mluvil jsi o hadovi na hřbitově, o hadovi ve snech před tím, než se Voldemort pokusil povstat. Tehdy, jak zemřel ten starý muž. Je možné že tím viteálem je on."

Harry zatnul prsty do parapetu. Takže to ví... Musí něco udělat. "Co mám dělat?" zeptal se Brumbála tiše.

"Požádal jsem o pomoc Severuse. Hada najde a ví, jak, se o něj postarat. A je ochotný pomoci i tobě."

"Ochotný mi pomoc?" zeptal se Harry tiše. "Chcete říct, že je ochotný mě zabít?"

Brumbál si povzdechl. "Ano, Harry."

"Proč se musím zabít, Brumbále? Proč teď? Nebo mám snad čas?"

"Obávám se, že nemáš. Nevíme, jak dlouho potrvá, než viteál ovládne svého hostitele. A ty ho máš v sobě téměř třicet let. Nemůžeme si dovolit riskovat. Harry... vím, že je to těžké, ale vím, že uděláš, co je správné."

Harry mlčel. Přemýšlel. Když ho vyhodí hlavou napřed, rozkřápne se jako kokos.

Ale ještě se musí postarat o Snapea. Ví to. Pokusí se Harryho zabít. Pokusí se Sashu zabít. Ne... to si Sasha nezaslouží. Musí jí pomoct. Musí ji ochránit.

Zabije Snapea.

Ano, to by šlo.

"Ví to ještě někdo?" zeptal se Harry přiškrceně a stále svíral parapet. "Někdo, kdo by mi mohl pomoct... Brumbále... ne, že bych Snapeovi nevěřil, ale... nechci aby zrovna on byl ten poslední, koho uvidím."

"Severusovi naprosto věřím, Harry. Svěřil bych mu vlastní život. Ale ano, ještě je jeden člověk, který to ví."

Harry se otočil. "Skutečně?"

"Ano," Brumbál přikývl a natáhl k Harrymu ruku."

Harry přispěchal a chytil ho za ni.

"Ví to ještě slečna Grangerová, Harry."

Kurva.

Kurva kurva kurva.

Sasha je sama v bytě!

Doprdele!

Harry se chtěl rozejít ke dveřím, ale Brumbálova ruka ho nečekaně pevně stiskla. "Harry, slečna Grangerová je dobrou volbou. Je silná. Nemusíš se o ni bát. Ponese tu tíhu statečně."

Harry se mu vytrhl. "Ale ničit život jste jí nemusel." Naklonil se k němu blíž a s úšklebkem zašeptal. "Řekněte, jak se jí bude žít s vědomím, že zavraždila svého nejlepšího přítele? Byl bych překvapený, kdyby si pak nevzala sama život. Neměl jste právo. K čertu s vámi."

Otočil se a vydal se rychle ke dveřím. "Sbohem Brumbále. Uvidíme se v pekle."