"Co si dáš k snídani? Morče, křečka, králíka?"

"Králíka," řekla Sasha.

Harry sáhl do klece a vytáhl jednoho cukajícího se ven. "Dobrou chuť."

Sedl si ke stolu, pil kávu, jedl vajíčka a s úsměvem sledoval, jak Sasha loví a jí.

Byla úžasná. Vůbec nechápal, jak bez ní mohl být.

Když už měla králíka v sobě, pomalu se připlazila k Harrymu a vyšplhala na něj. Harry jí pomohl, aby se tolik nenamáhala. Usadila se mu kolem ramen, usnula a Harry pokračoval v pití kávy.

Někdo zazvonil na dveře. Harry se zamračil. Kdo to je?

Zvedl se a omluvně pohladil Sashu, když se probudila. Přehodil pře sebe župan, v ruce držel hůlku a přišel ke dveřím.

"Kdo je to?" zeptal se.

"Danny."

Harry nakrabatil obočí. Danny? Opatrně otevřel dveře.

Jo, byl to Danny.

"Ahoj, Paule," pozdravil Harryho opatrně.

Proč ho zdraví opatrně? O co mu jde? Co tady chce?! "Ahoj."

"Je všechno v pořádku?"

Přikývl. "Jo. Je. Co chceš?"

"Můžu dál?"

Harry přivřel dveře. "Mám nepořádek."

"To mi přece nevadí."

Harry zaváhal a pustil ho dovnitř.

"Díky. Nevěděl jsem, že máš hada."

Harry přikývl a pohladil Sashu, která na Dannyho zírala. "Jo, mám." Zavřel dveře ale pořád držel ruku blízko u hůlky. "Co potřebuješ?"

"Jen jsem chtěl vědět, jak se máš. Dlouho ses neukázal."

"Mám se dobře. Díky. Jen mám spoustu práce."

Danny zvedl obočí. "Tolik, že se za námi ani nezastavíš?"

Harry pokrčil rameny. "Říkal jsem ti, že někoho mám." Když si bral od něj klíče. Musel ochránit Sashu.

"Paule... jsme tvoji kámoši. Chybíš nám."

Harry si odfrkl. "To teda rozhodně. Hele, jdi už. Stejně vám všem jde jen o mou prdel a tu teď fakt nedostanete. Jsem unavenej. Jdi."

Danny se na Harryho dlouze podíval.

Sasha na Dannyho varovně zasyčela a Harry ji pohladil. Kousl se do jazyka, aby jí něco neřekl. Musí si dávat pozor.

"Jsi nemocný?"

V Harrym zatrnulo.

Je nemocný?

Je to nemoc, mít Voldemorta v hlavě?

"Nebo máš nějaké problémy? Můžeme ti pomoct."

Sasha Harryho stiskla. "Nemám ho ráda."

Podíval se na ni a Dannymu řekl: "Měl bys jít."

"Paule -"

"Ne. Jdi. Tohle byl vždycky jen úlet. Způsob, jak si zašukat. Ale realita volá."

"O čem to mluvíš?"

Otráveně si povzdechl. "O čem asi? Potřeboval jsem někoho vojet, našel jsem váš klub. Teď už nikoho vojet nepotřebuju, takže nepotřebuju ani vás. Takže buď tak hodný a vypadni."

"Paule, tohle nejsi ty."

Zasmál se. "Bože! Tobě to pořád nedochází? Tak znovu. Nejsem. Paul. Jen jsem si to vymyslel, abych s vámi všemi mohl šukat a nedozvěděl se o tom nikdo důležitý. Teď už vás nepořebuju, takže udělej laskavost nám oběma a vypadni a zapomeň na mě."

"Proč?"

"Protože tě už nechci vidět."

Danny zavrtěl hlavou. "Ne, proč teď?"

Znovu pohladil Sashu a to ho pevněji objala. Usmál se. "Už mám všechno, co potřebuju."

"A to je?"
Jak to popsat...

Pousmál se a potřásl hlavou. "Jen spřízněnou duši. Nic víc, nic míň."

"Jsi zase s tím chlapem? S tím blonďákem?"

"Ne. S někým mnohem lepším. Je úžasná. Láskyplná. Dravá." Zamyslel se a znovu Sashu pohladil. "Budeme se stěhovat. Domek na louce u lesa zní dobře, že? Spousta veverek a ptáků kolem nás." Přeměřil si Dannyho pohledem. "Chápeš, proč už se s takovými jako vy nemůžu stýkat?"

"S takovými jako my..." zopakoval Danny. Zavrtěl hlavou a otevřel dveře. "Jsi pičus."

Harry zvedl obočí. "Sbohem."

Danny za sebou práskl dveřmi.

Zamkl za ním a usmál se na Sashu. "Chceš si jít lehnout nebo chceš jít ven?"

"Chci spát."

"Dobře, tak půjdeme spát."

Zívl. Vlastně byl taky unavený.