Danny před ně postavil koktejly a Harry si je s ostatními rozebral.

"Danníčku, něco nového?"

Danny si přeměřil Stevieho pohledem. "Zapomeň na Denníčka a možná ti to řeknu."

"Dobře, dobře, Dannáku, ty chlapáku, Danny, ty horo svalů, Danny, ty bože sexu, Danny, ty největší ptáku na světě, Danny, ty nejlepší koktejle, Danny, ty nejúžasnější břišáku, Danny, ty -"

"Stačí, stačí," zarazil ho Danny. "Za tohle si můžu sám. Je tu Marco, zase se rozešel."

"Mňam!"

"A Tom s Patrikem přišli."

"Musíme je pozdravit!"

Harry se pousmál. Možná by je mohl taky pozdravit. Třeba by ho zase přibrali...

"A támhle vzadu na sedmičce je jeden taťka."

"Sssss, tak ten by si mě mohl přehodit přes koleno."

Harry se zasmál a otočil se.

No si z něj už někdo fakt dělá prdel.

Stevie pískl. "Pánové, ten mi může udělat dětí, kolik chce."

Jack přitakal. "Jo, na blonďáky nejsem, ale tenhle by kurva stál za hřích."

Richie mlaskl. "Klidně i za dva. Víme, co tu chce?"

Danny zavrtěl hlavou. "Objednal si nejdražší víno a už dvě hodiny tam sedí a pozoruje dav."

"Myslíte, že se rád jen kouká?" zeptal se Stevie zaujatě. "Co kdybychom mu udělali show?"

Harry se místo odpovědi radši napil. Co tady do prdele chce? A na co si to hraje? O co se snaží v tom obleku a v kravatě a to sebou kurva vážně musel tahat i tu hůl? Musel, jasně že jo. Kde jinde by měl taky hůlku, že. V tý svý kostnatý prdeli? Jo, tam by fakt padla.

"Jdu s ním hodit řeč. Pápá!" Než ho stačil Harry zastavit, Stevie už zmizel.

Výborně. Teď už ani nemůže zmizet, protože musí dávat bacha, aby Stevieho ten zasranej Smrtijed neproklel.

Sledoval, jak se Stevie proplétá davem a sedá si vedle Luciuse na pohovku. Samý úsměv, letmé doteky, tichá konverzace, smích. O čem se to baví? Pak Lucius pořád s úsměvem zavrtěl hlavou, něco řekl a Stevie pokrčil rameny, poslal mu vzdušnou pusu a vyrazil pryč.

"Tak co?" zeptal se ho Richard. "O čem jste mluvili?"

"Pánové," řekl Stevie a začal se ovívat. "Kdybyste ho slyšeli... Jeho hlas? Asi bych se dokázal udělat jenom z toho, jak mluví. To je prostě chodící sex. Rozhodně je posh, žádná náplava. Ten by se o nás postaral... A když říkám postaral, tak tím myslím ošukal do němoty."

Všichni až na Harryho se odmlčeli se stejnými zasněnými výrazy.

"A co tady chce?" zeptal se Jack, který se vzpamatoval nejrychleji.

"Myslím, že je to sugardaddy," řekl Stevie. "Řekl, že hledá někoho, pro koho má obchodní nabídku, a až ho uvidí, tak ho pozná. Kluci, já chci být jeho sugarbabyyyy..." zasténal.

To si z Harryho vážně dělá prdel. V jeho klubu? A vážně musí všem vykládat takový sračky? No to ne.

"Omluvte mě," procedil skrz zuby.

Prodral se skrz dav a zastavil se před Luciusem. "Co tady děláš?!" zavrčel na něj.

"Á! Pan Potter! Rád vás vidím!" řekl mu s úsměvem.

"Vypadni. Vypadni než tě odsud vykopu." Snažil se, aby mluvil klidně a nekřičel, a byl rád, že se mu to povedlo.

"Ale pane Pottere. Toto je veřejný prostor. Copak si nemohu užít příjemný večer?"

"Ne tady."

"Řekněte, připojí se k nám i váš partner? Ví, jak trávíte večery?"

Nejraději by mu smázl ten jeho úšklebek z ksichtu. Nebo mu něčím zacpal pusu. Ughh! Bastard jeden namyšlenej.

"Fajn," řekl Harry a pomalu se nadechl. "Prostě odejdu já. Bavte se tu!"

Otočil se k odchodu.

"Harry, počkej, prosím," zastavil ho Malfoy a chytil ho za ruku. "Tři minuty. Tři minuty mě poslouchej a pak už ti nikdy nezkřížím cestu. Ano? Víc nežádám."

Harry se mu vytrhl. "Víc nežádáš? Ty nemáš právo ani žádat to!"

"Harry, věř mi, tohle není o nás. Je to důležité."

"Vážně? A o kom nebo o čem to tedy je?!" zeptal se Harry se zvednutým obočím.

Lucius se nadechl. "Mám důležité informace o mém předchozím... zaměstnavateli. Informace, které jsou velmi důležité a měl bys je vědět. S Brumbálem stále ve spánku U Munga není nikdo jiný, komu bych to mohl říct."

Harry se zhluboka nadechl. "Jestli to je jen další sračka, jak mě -"

"Žádná sračka, žádná lež. Přísahám," řekl Lucius rychle.

Harry si povzdechl a sedl si do křesla naproti. "Tak mluv. Tři minuty."

Lucius si oddechl a sedl si naproti. "Děkuju."

"Neděkuj a mluv."

"Když jsi řekl, že by to dal jen někomu věrnému," řekl Lucius pomalu, "měl jsi pravdu."

Harry se ostře nadechl, aby mu řekl, co přesně si o tom myslí, ale Lucius rychle pokračoval: "Je ještě někdo jiný, kdo od něj obdržel něco do úschovy. Bylo to cennější, než nějaká prázdná kniha, a tak to nevydržela a jednou se nám pochlubila. Získat to... nebylo lehké. Je ve vězení a ten předmět byl v bance v jejím osobním trezoru. Ale vzhledem k tomu, že se jednalo o sestru mé ženy, podařilo se mi Narcissu -" zmlkl a podíval se Harrymu přes rameno.

"Všechno v pořádku? Přejete si něco objednat?" zeptal se jich Danny.

Harry se na něj usmál. "Všechno v pořádku. Tady pán za chvíli už bude odcházet."

"A ty si nic nedáš?" zeptal se ho Lucius. "Zvu tě."

"Zveš mě?" Harry si odfrkl. "To dřív vypiju dračí chcanky. Ne díky, Danny, nic nepotřebujeme," řekl s falešným úsměvem překvapenému Dannymu.

"Dobře," zamumlal Danny. "Kdyby byl nějaký problém..."

Harry se na něj usmál a přikývl. "Děkuju. Žádný problém nebude, ale děkuju, budu na to myslet."

Danny si je ještě jednou přeměřil, pak přikývl a odešel.

"Takže, mluvil jsi o své ženě?" pobídl ho Harry.

Lucius si odkašlal. "Ano, ehm, ano. Ten předmět dostala Bellatrix, Narcissina sestra a říkala, že ho dala k sobě do trezoru. Podařilo se mi Narcissu přesvědčit, aby šla do banky a ten předmět vyzvedla. Momentálně ho mám doma."

To. Si. Z Něho. Kurva. Dělá. Prdel. Ne?

Přiměl se zhluboka nadechnout a ignoroval tu naději, která v něm rostla Může lhát. Může to být past. "Jak-" polkl. "Jak ta věc vypadá?"

"Je to šálek na čaj. I s podšálkem. Bílý se zlatým okrajem. S malovaným jezevcem. A páchne," zdůraznil Lucius. "Nedá se s tou věcí být v místnosti. Skř- služebnictvo mi z toho šílí. Nechci tu věc doma už ani minutu. Takže bych vám byl velmi vděčný, pane Pottere, kdybyste si ji vzal a zničil ji."

Harry se nadechl a vydechl. "A proč byste ji chtěl zničit?"

"Protože," procedil Lucius mezi zuby, "nechci, aby se vrátil. Nelhal jsem, když jsem řekl, že jsem byl vděčný, když zmizel poprvé. Nechtěl jsem mu sloužit a nechci mu sloužit znovu. Můžete to, prosím, pochopit? Vezměte si tu věc a zničte ji."

"Proč ji nezničíte sám?"

Lucius si povzdechl. "Kdybych vám řekl, že jsem ji zničil, věřil byste mi?"

Harry si odfrkl. "To je pravda. Co zítra večer? Můžu si pro to přijít?"

"Ano, prosím. Čím dřív ta věc je pryč z mého domu, tím líp. Přijďte kdykoliv se vám to hodí."

Harry zvedl obočí. "A co vaše žena? Do Francie se ještě vrátit nestihla, ne?"

"Nemyslím si, že by hrozilo, že se potkáte."

Harry přikývl a postavil se. "Dobře, zítra přijdu. Ale nic nezkoušejte," varoval ho.

Lucius přikývl a postavil si. "Samozřejmě. O tom by se mi ani nesnilo. A děkuju."

Harry zavrtěl hlavou a o krok ustoupil. "Neděkujte."

"A Harry, mohl bych -"

"Nemohl," přerušil ho Harry. "Tři minuty už dávno vypršely. Sbohem."

Lucius na moment zavřel oči a pak přikývl. "Jistě." Prošel kolem Harry a vyrazil k východu, bez jediného pohledu zpět.

Harry se složil zpátky do křesla a sáhl po lahvi, která byla ještě skoro plná. Napil se z zní. Jo, bylo to dobrý víno.

Ať jde do prdele... Na tohle fakt nemá. Ale jestli vážně má další viteál... Co to vlastně znamená?

Jo, že Harry musí najít ještě dva.

Ale co to říká o Luciusovi?

Že ten zasranej Smrtijed je taky zasranej srab.

Jo. To to určitě znamená.

"Paule! Kdo to byl?!"

Harry vzhlédl a podíval se na Stevieho. "Nikdo."

"Někdo to musel být. Vypadali jste, že se znáte."

"A cos mu řekl?" zeptal se ho Richard. "Když odcházel, vypadal přešle. Nebo uraženě. Nebo naštvaně. Nebo smutně. Jedno z toho, rozhodně to nebylo veselý."

Harry si povzdechl a znovu se napil. "Jen starý známý, co chtěl s něčím pomoct."

"Starý známý?" zeptal se Stevie. "Počkej, spali jste spolu?"

Harry si ho přeměřil, "To podle tebe spím s každým?"

Všichni si vyměnili pohledy.

"Radši nic neříkejte."

"Tak spali jste spolu nebo ne?" zeptal se ho Jack.

"Ne. Nespali."

Stevie zalapal po dechu. "Já to věděl! Spali!"

"A to víš jak?"

"Klepeš nohou!"

Harry se na ni podíval. Kurvadrát. Zrádkyně jedna. "Tak jo, no. Spali."

"Počkej, to je ten tchán tvý bejvalky, co se vdávala?"

Znovu se napil. "Jo."

"Bástard," řekl Stevie. "A co teda chtěl?"

Pokrčil rameny. "Jen něco do práce."

"Bástard," zopakoval Stevie.

"Jo, to on je," povzdechl si Harry a zase se napil. To on je.

"A jaký je v posteli?"

Ne. O tom fakt mluvit nebude. Ale mohl by se jim trochu svěřit, aby je nenapadly žádné šílenosti...

Zašklebil se na ně. "Má hodně malýho ptáka. Fakt tenkýho, jako chlapi, to nechcete. Strčí ho do vás a je to..." povzdechl si. "Strašný. To i prst je lepší. A nic, co uděláte v posteli, mu není dost dobrý. A... nikdy vám ho nevykouří. Do svýho zadku vás samozřejmě nepustí a vůbec je to zakomplexovanej debil, co si pořád musí něco dokazovat. Fakt, to nechcete."

Chlapi se po sobě zděšeně podívali. "Tak to... je strašný. Bože, Paule, to je nám fakt líto."

"Mně ne," řekl. "Už to je minulost, nechci na něj myslet. Co kdybychom šli tančit?"

"Jdeme tančit," souhlasil Stevie. "Tohle musíme vytančit."