"Harry! Díky Godrikovi, že jsi tu. Ginny tě shání!"

Usmál se na Molly. "Už za ní běžím. Jinak je vše v pořádku?"

Se semknutými rty přikývla. "Artura se mi daří držet od Malfoyových, zatím se ještě nepoprali. Ale už s chlapci začali slavit." Povzdechla si. "Je mi líto, že to mezi vámi dvěma nevyšlo. Bylo by mnohem lepší, kdyby to byla vaše svatba."

Harry se na ni usmál. "Já vím. Ale ti dva k sobě zkrátka patří. To nejde nevidět."

"Já vím, já vím. Ale stejně..." vytáhla kapesník a zaštkala.

"Ginny najdu kde?"

Mávla kapesníkem směrem ke schodům. "Někde tam. V tomhle zatraceným domě se pořád ztrácím."

Harry přikývl a vyrazil. Snažil se nevšímat si křesílek, pohovek, stolků i skříněk, které míjel. Nebude na to myslet. Nebude na to myslet. Nebude myslet na sex. Nebude myslet na sex s Luciusem. Nebude myslet na sex s Luciusem v den svatby. Nebude myslet na sex s Luciusem v den svatby, která se koná na jeho panství.

Do prdele.

Myslí na sex s Luciusem v den svatby, která se koná na jeho panství.

Ginny bude nejspíš v jednom z hostinských pokojů. Vyšel po schodech nahoru a následoval květinovou výzdobu.

Trefil to. Ginny našel. Seděla v županech zhroucená na pohovce a brečela.

No výborně.

"Giny... co se děje?"

"Nemůžu se vdávat!"

Polkl. "Proč ne?"

"Podívej se na mě! Vypadám jak velryba!"

"Ale nevypadáš! Vypadáš jako nevěsta!"

"Ale vypadám! Jsem obří!"

Sedl si k ní. "Nejsi obří. Jsi těhotná. To je rozdíl. Ginny... představ si Dracův výraz, až půjdeš k němu uličkou. Jeho budoucí žena. S jeho dítětem. Divil bych se, kdyby si neucvrnkl radostí."

Uslzeně se zasmála.

Harry vzal kapesník, zvedl jí bradu a osušil jí tváře. "Ucvrnkne si. Protože jsi nádherná a protože tě ten blázen miluje."

"Myslíš si, že mě může milovat jen blázen?" zašeptala.

Do prdele.

"Ne," zavrtěl hlavou. "To si nemyslím. Myslím, že tě bláznivě miluje. Byl ochotný se k tomuhle všemu otočit zády, aby mohl být s tebou. Miluje tě a chce být s tebou a chce si tě vzít a pravděpodobně dost šílí z toho, že se to kvůli přípravám na svatbu tak prodloužilo."

"Chtěl malý obřad," přitakala. "Ale jeho rodiče -"

"Chtěli událost století, já vím," povzdychl si Harry. "Pořád tě můžu unýst, jestli chceš. Nechám unýst i Draca a vezmete se někde úplně jinde a bez lidí. To pak ale nikdo neuvidí, jak nádherná jsi nevěsta," dodal.

"Myslíš to vážně?"

"Myslím," přikývl.

"Tak dobře," povzdechla si. "Tak já se teda obleču."

"Zníš, jako by ses vůbec netěšila," utáhl si z ní.

"Potřebuju každou chvíli čůrat. Víš co to je, čůrat ve svatebních šatech?"

Harry zavrtěl hlavou a zazubil se. "Nevím a nebude mi vadit, když to ani nikdy nezkusím."

"Harry?"

"Ginny?"

Plácla ho do ramene. "Můžu tě o něco poprosit?"

"Jasně. Co potřebuješ?"

"Mohl bys mi přinýst sendvič s hořčicí, šunkou a s kyselými okurkami?"

Harry se podíval na talíř, na kterém byl přesně ten sendvič, jen jednou nakousnutý. "Myslíš tenhle?"

"Jo," přikývla. "Ale mohl bys ho udělat a donést mi ho? Tady nechají všechno na skřítcích a má to pak takovou divnou pachuť a vůbec to nechutná dobře. Asi jejich magie nebo něco."

Pousmál se. "To si piš."

Vyrazil do kuchyně. Cestou se mu asi povedlo vypadat dost zaměstnaně, protože po něm nikdo nic nechtěl, takže do kuchyně dorazil rychle. Byla plná pobíhajících skřítků, syčících hrnců a krájejících nožů.

Jakmile do kuchyně vstoupil, všichni skřítci zastavili a podívali se na něj.

Odkašlal si. "Nevěsta si mě poslala pro sendvič."

Jedna skřítka přiskočila k Harrymu. "Hubby sendvič udělá, pane!"

Všichni se vrátili zpátky do práce.

Harry se na Hubby usmál. "Musím ho udělat já. Když mi dáš, co potřebuju, vůbec tady nebudu překážet."

"To Hubby nemůže, pane! Hubby sendvič udělá!"

Povzdychl si. "Hubby, nevěsta si přeje, abych ho udělal já. Jinak bude mít zkažený den a možná zruší i svatbu. To přeci nechceš ne? To by se asi tví páni hodně zlobili a nechceš, aby ti dali oblečení, že ne?"

Hubby se roztřásla.

"Nechci, aby se to stalo, takže potřebuju věci na sendvič, abych mohl udělat sendvič. Ano?"

Hubby s očima zalitýma slzami přikývla a odběhla.

Harry ji nechtěl děsit, ale byl to nejlepší způsob, jak zařídit, aby poslechla. Přinesla mu věci na sendvič a Harry se dal do práce.

"Pane Pottere, co děláte v mé kuchyni?"

Harry vzhlédl a přiměl se usmát na Narcissu Malfoyovou. "Dobrý den. Nevěsta potřebuje sendvič."

Zvedla své perfektní obočí. "Od čeho máme domácí skřítky?"

Harry si povzdechl. "Prý z toho cítí pachuť magie."

Narcissa přikývla. "Ach ano, jistě. Jinak je vše v pořádku?"

"V naprostém," přikývl Harry.

"Výborně. Až to budete mít hotové, jděte za mým synem. Máte tam připravené ozdoby na hábit."

Harry přikývl. "Jistě."

"A pane Pottere?"

"J- ano?"

"Děkuji vám za podporu, kterou Dracovi dáváte. Ceníme si toho."

Ceníme si toho. Pche. Zajímalo ho, kdo přesně si toho cení. Usmál se. "Rádo se stalo."

Narcissa si povzdechla. "Myslím to vážně. Uvědomuji si, že mezi našimi rodinami, mezi Weasleyovými a Malfoyovými, mezi vámi a Dracem, a dokonce i mezi vámi a mým manželem je zlá krev, a proto velmi oceňuji, že jste ochotný na to zapomenout a podpořit Draca s Ginny."

Harry se pousmál. "Asi bylo na čase zakopat tu válečnou sekeru."

Narcissa se pousmála. "Obávám se, že to ještě nějakou dobu potrvá. Ale věřím, že jsme na dobré cestě. I díky vám. Pomáháte mé rodině a chci, abyste věděl, jak moc si toho vážím."

Šoustal jsem ti s mužem. Šoustal jsem ti s mužem. Šoustal jsem ti s mužem.

Přikývl a usmál se. "Jak jsem řekl, byl čas zapomenout na spory."

Narcissa přikývla a rukou s pěstěnými nehty si uhladila perfektní a elegantní slavnostní hábit. "Nezapomeňte se pak zastavit za Dracem, ano?"

Harry se zazubil. "Nebojte, na povinnosti svědka bych nezapomněl."