Jen jedna věc byla lepší, než nějaký pěkný pták.

Dva pěkní ptáci.

Jo, Harrymu se otevřel úplně nový svět a v Harryho oblíbeném gay klubu bylo dost párů ochotných ho přibrat. Ne, že by to bylo s Harryho reputací těžké. Zvlášť, když se rozkřiklo, že Paul je rád i nahoře a že je mu spousta věcí úplně jedno. V překladu? Že je pro každou prasárnu.

Chcete někoho pochcat nebo být někým pochcaný? Paul je váš člověk. Ani nemrkne. Chcete někoho proměnit v kus nábytku, který pak ojedete? Paul bude mít pár zvláštních dotazů, ale jakmile se dozví, že je to jen jako a že potom, co z něho sníte večeři bude následovat sex, je všemi deseti pro. Chcete někoho, kdo ani nemrkne, když mu ukážete hábit jeptišky nebo kněze? Chcete někoho, kdo vám ojede kluka, zatímco si ho honíte?

Paul je váš chlapík.

Ne, Harrymu vůbec nevadilo, jakou má pověst. Vždyť to byla pravda. A všechno bylo díky ní mnohem jednodušší. No tak co, že se podle všech měřítek kurvil? Jemu se to líbilo. Dokonce si i blízko klubu pořídil byt, aby nemusel řešit dlouhé cesty taxíky nebo rychlovky za popelnicemi. Měl se skvěle.

Ano, občas narazil na nějakého hrubiána nebo násilnický prase, ale od čeho byly hůlky? Bylo velmi snadné ho svázat a ukázat mu, zač je toho loket. Hezky pěstmi a po mudlovsku. A když se lidí z klubu dozví, že někdo dělal něco, co se ani Paulovi nelíbilo a že Paulovi ruply nervy a takhle ho zřídil? V podstatě skončil mezi všemi gayi v Londýně. Paul byl jejich zlatíčko. Paulovi se neubližovalo. Protože Paul nedělal mezi nimi rozdíly, bral každého a nekoukal na nikoho skrz prsty.

Nemluvě o tom, že když jste ho zastihli ve víceméně střízlivé náladě a řekli mu o svých problémech, nějak se vyřešili. Dál vám prachy na nájem, přivolal z tančícího davu automechanika nebo jen seděl a poslouchal o vašich sračkách.

O Paulovi se věděli tři věci. Měl rád sex. Byl v balíku. A nikdo o něm nic nevěděl.

Harrymu to tak vyhovovalo. Měl sexu, kolik chtěl a nemusel řešit žádný vztahový sračky okolo. Když odcházel ze svého bytu, zkontroloval, že jsou na nočním stolku vedle jeho chrápajícího společníka sklenice vody, prášek proti bolesti a vzkaz, kde děkuje za noc a kde vysvětluje, že už musel jít a že snídaně je v lednici a až bude odcházet, ať jen zabouchne dveře.

Už věděl, kdo by R.A.B. mohl být. Našel jich šest za sedmdesát let. Ale nejpravděpodobnější byl Regulus Black, zmizelý za války. Harry vzal zbytky medailonu i vzkaz a vyrazil na návštěvu, na kterou se moc netěšil. Ale musel začít u Siriuse.

Ten byl ze zjištění, co jeho mladší bratr udělal, naprosto zničený. Rozbrečel se. Harry tam seděl na pohovce a sledoval, jak Remus Siriuse utěšuje. Má odejít? Má mu dopřát chvilku?

Sirius se ale brzy dal dokupy. Otřel si oči a vysmrkal se. "Byl silnější, než jsem tušil. A nikdo to neví."

"My to víme," řekl mu Remus jemně.

"Jo," přitakal Harry. "Nevíš, kde by mohl viteál schovat, jestli se mu ho nepovedlo zničit?"

Sirius si povzdychl. "Napadá mě jen náš starý dům. Může ti být v jeho pokoji nebo v jedné ze skrýší našich rodičů."

"Mohl bys tam se mnou někdy jít? Nebo mi dát klíče?"

"Půjdu s tebou," řekl Sirius ztěžka. "Ten barák nesnáším ale znám to tam a spíš něco najdeme spolu. Nevadilo by ti to ale nechat na zítra?"

Harry přikývl a vstal. "Samozřejmě. Mám přijít zítra sem?"

"To nebude potřeba." Zavrtěl hlavou. "V pět se sejdeme na Grimmauldově náměstí v Londýně."

Ještě, že má Harry mapu. Nebo si může vzít taxíka. "Jasně. Tak se uvidíme zítra."