Tahle jeskyně byla ještě přehnanější než Tajemná komnata. Kam se hadí dekorace, hadí dveře a had vylézající Salazarovi z pusy hrabou na krevní zámky, mrtvoly ve vodě a loďku pro jednoho člověka!

Harry přecházel po břehu a čekal, až Brumbál dojede až na ostrůvek. Tohle bylo fakt výborný. Brumbál tam chvíli postával, skláněl se nad nějakou svítivou mísou, pak nastoupil zpátky a dojel k Harrymu.

"Tak co?" zeptal se ho Harry.

Brumbál zavrtěl hlavou. "Je tam medailon ale nebude snadné ho získat."

Harry přikývl. "Dobře. Co potřebujeme a jak to uděláme? V čem je problém?" Potřebují detaily!

"Je v začarovaném lektvaru, přes který nic neprojde, dokud nebude vypit."

Harry si povzdechl. "A nechte mě hádat, ten lektvar je jed."

"Naštěstí ne," zavrtěl hlavou Brumbál. "Je to jen lektvar zoufalství."

"Jen lektvar zoufalství," zopakoval Harry.

"Velmi chytře vymyšlené. Člověku stačí pár kapek, aby na něj měl lektvar velké účinky. Vypít celou mísu je vskutku kruté a vyžaduje to vůli, kterou nikdo nemá. Obávám se, že ani já ne."

Harry se zhluboka nadechl a podíval se na ostrůvek. "Takže ho vypijeme spolu?"

"Ne, nemůžeme riskovat, že budeme mít oba dva halucinace a delirium. Vypiju ho já a ty mi pomůžeš."

"Budu vás tady ze břehu povzbuzovat? Brumbále do toho?!"

Brumbál se pousmál a odfrkl si. "Přestože nepochybuji o účinnosti takového pokřiku, měl jsem spíš na mysli něco jistějšího. Harry, doufám, že mi odpustíš, ale požádám tě o něco, o co bych nikdy neměl odvahu, ale věř mi, že jiná cesta není."

Harry zadržel dech.

"Chci, abys na mě zakouzlil Imperio a pomohl mi vypít všechen ten lektvar. Bude to fungovat i na dálku, nemusíš se bát."

Zůstal na něj zírat. To nemůže myslet vážně? "Neprokleju vás Nepromíjenou!"

"Pak se Voldemort vrátí a zničí vše, na čem nám záleží. Není jiné cesty."

Harry zavrtěl hlavou. "Musí být jiná možnost."

"Není," řekl ředitel pevně.

"Můžete vy zakouzlit mě!" namítl Harry.

Brumbál zavrtěl hlavou. "Je mi líto, Harry. Ale kdo z nás dvou má menší šanci na to dožít se příštího roku? A kdo z nás dvou úspěšně bojoval s vlivem Impéria už ve čtrnácti? Co kdybys bojoval i tentokrát? Nemůžu riskovat, že se v půlce rozhodneš, že máš příliš velkou žízeň na to, abys mě poslouchal, a napil se přímo z jezera."

Harry se otřásl. To by nedopadlo dobře. Pravděpodobně by ho ty mrtvoly stáhly dolů a Brumbál by se z druhého břehu mohl leda tak koukat. Přikývl a povzdechl si. "Dobře. Co přesně se musí stát a jaké rozkazy mám dávat?"

Brumbál stiskl Harrymu ruku. "Děkuji, chlapče. Když mi rozkážeš, abych vypil všechno v míse a nevnímal nic jiného, než tvé rozkazy, mělo by mě to dostatečně odštítit od vlivu lektvaru. Nenech mě se dotknout vody v jezeře. Nedbej na mé prosby a žadonění. To bych ani neměl dělat, ale kdyžtak mi můžeš rozkázat, ať mlčím a piju co nejrychleji. Medailon je na dně mísy. Rozkaž mi, ať ho vezmu, jakmile to půjde. Pak mě dostaň do loďky a zakaž mi se hýbat. Nesmím se dotknout vody!"

Harry přikývl a přichystal si hůlku. "Dobře, ještě něco?"

"Ne," zavrtěl hlavou Brumbál. "To je všechno."

"Připraven?"

Brumbál přikývl.

"Jste si jist?" zeptal se ho Harry pro jistotu.

"Ano, Harry, jsem si jist. Do toho."