,,William, William, William," znělo jí v hlavě a jeho jméno bylo modlitbou v její mysli a duchem na jejích rtech, díky čemuž se celý svět zmenšil a všechno ostatní se zdálo tak únavné.

Okamžitě pocítila obrovské množství viny a hanby, protože Anne se víc starala o to aby se z královského města dostala živá, než o to aby tu byla se svými syny.

,,Je mi to tak líto", pomyslela si nešťastně a vtiskla Francisovi polibek na hlavu.

,,Bude žít, madam," řekl doktor a ze rtů jí unikl tichý přidušený výkřik a okamžitě si odkašlala a snažila se nepůsobit příliš emotivně.

,,Mohu ho navštívit?" zeptala se hlasem plným naděje a doktor se na ni usmál, ne nelaskavě a pak přikývl.

,,A zbytek mých chlapců? Jsou v pořádku?," ptala se ještě a on se jen usmál na její slova.

„Jsou v perfektním zdraví, lady Marquessová," řekl jí doktor Philip a jeho staré hnědé oči byly naplněny otcovským teplem, které Anne už tak dlouho neviděla.

,,Dobrá," řekla s úlevou a pak jemně položila Francise vedle jeho bratrů a poslala nyní ospalým nemluvňatům polibek, než se znovu otočila k doktorovy.

,,Děkuji," zašeptala a Annino poděkování bylo upřímné a  možná nejupřímnější, jaké kdy v životě byla.

,,Pojmenujte svou odměnu a budete ji mít," řekla a na nejistý výraz v jeho tváři pak dodala.

 ,,Aspoň mi to řekněte až si na něco vzpomenete," dodala a on na ní jen slabě kývl a pak se usmál, jakmile si uvědomil že nemá v úmyslu ustoupit.

Vrhla poslední pohled na tři své chlapce a pak spěchala do pokoje, kde měli Williama.