Anne neztrácela čas a zamířila do dětského pokoje svých synů, kde jistě viděla své syny v kolébkách a Mark divoce křičel jako by poznal že je doma. Doktorovi se nevěnovala a okamžitě se vrhla ke svým synům s úsměvem na tváři, když se jí do očí zabodly slzy.

,,Psst, moje milá," utišila je Anna a jemně zvedla Marka do náruče a přitiskla si ho na hruď.

,,Máma je tady, pšššš," řekla něžným a tichým hlasem a Mark téměř okamžitě ztichl a už jen na ní vrčel a chytil ji malými pěstičkami za její vlasy.

,,Tak moc jsi vyrostl," řekla a její hlas se podobal úžasu.

,,Tolik mi to chybělo", pomyslela si Ann a na tváři se jí objevil úsměv.

,,Moji chudáčci," řekla tiše když Mark začal usínat a vrátila ho zpátky, než opatrně zvedla George a poté co ho pozdravila a žasla nad tím jak moc vyrostl ho nahradila Francisem, který byl stále úplně vzhůru a rychle na ni mrkal.

,,Jeho oči mají mimořádný odstín modré," pomyslela si.

,,Moje vlastní srdce," zamumlala s úsměvem, který se ale automaticky rozplynul, když slyšela jak si doktor odkašlal.

„Madame, jmenuji se Phillip a je mi potěšením se s vámi seznámit," uklonil se před ní a jeho rysy byly posměšné a vážné.

Přepadl ji neklid, takže Anne byla ostražitá.

,,Stejně tak, doktore," řekla tiše a posunula Francise tak aby byl podepřený jejím bokem.

,,Jak se má?," zeptala se tiše se zoufalstvím v hlase.