,,Ne!," Elizabeth vyštěkla a její malé ruce se sevřely v pěsti.

 ,,Ty jsi královna! Taťka je hloupí že se tě chce zbavit!," vykřikne a Anne vzdychne na svou dceru a naváže s ní oční kontakt přes zrcadlo.

Jsou v Anniných komnatách a její pokoje jsou překvapivě krásné a honosné, na rozdíl od některých jiných částí hradu které jí byly ukázány a Anne už začala připravovat plány na renovaci dřív než slunce zapadlo a odhaluje ho teď noční obloha v měsíčním světle.

Anne česala Elizabethiny lesklé vlasy, když začala jemně vysvětlovat co se stalo.

Samozřejmě vynechala některé aspekty příběhu a temnější a děsivější části které měla sama Anne stále problém si zapamatovat, ale i přesto stále zoufale toužila vyjádřit svůj názor.

,,Elizabeth," řekla Anne přísně a otočila svou dceru aby byly tváří v tvář.

 ,,Už nikdy nebudeš mluvit o svém otci tak jak tomu rozumíš ano, existuje mnoho důvodů proč už nejsem královnou a uvnitř těch existují i důvody kterým nerozumíš dokud nebudeš mnohem starší. Mohu ti říct jen to že tvůj otec tě miluje, ale on už nemiluje mě," dodala po chvíli Anne a malá Elisabeth jí věnovala jen dlouhý a trochu neštvaný pohled.

,,Pak je hloupý," odsekla její malá dcera a aby se Anne tomu neusmívala, tak to vyžadovalo opravdu velké úsilí.