,,Moje nejhlubší gratulace vám oběma," odpověděla Anne s překvapivě realistickým nadšením a zvedla hlavu, aby se setkala s Henryho trochu překvapenými rysy.

 ,,Doufám, že vám porodí zdravého syna," dodala ještě a ze slov ji pálilo hrdlo.

Anne se zhluboka nadechla, než pokračovala a vnitřně vyslala rychlou modlitbu k Bohu, když slova opustila její ústa.

„Vaše Veličenstvo, i když mě bolí opustit tyto radostné činnosti, jsem tu abych vás požádal aby jste mě a naši dceru Elizabeth dovolili okamžitě vrátit se do Pembroke. Můj nejmladší syn..." řekla a hlas se jí zlomil, i když se Anne naštěstí rychle vzpamatovala z toho..

 ,,Onemocněl horečkou a můj posel mě informoval, že mi doktor radí abych se vrátil domů kdyby umřel," dořekla svá slova a pak se Anně zatočila hlava, jen když ta slova vyslovila, protože realita takové situace by pro ni byla příliš bolestivá.

Čekala až král zareaguje a pevně se kousla do spodního rtu, když se na ni podíval a něco se v jeho pohledu změnilo.

Něco v jeho vzhledu změklo.

,,Výborně," souhlasil tiše k velké úlevě Anny.

 ,,Můžete se vrátit na své statky," dodal a Annin úsměv byl upřímný, když se jí rozlil po rtech.

,,Hluboce vám děkuji Vaše Veličenstvo a ještě jednou vám oběma hluboce gratuluji," odpověděla a vstala z místa kde klečela a hluboce se uklonila, než se otočila k odchodu z místnosti.

,,Ale vévoda ze Suffolku tu zůstává až do odvolání," dodal král a Annin úsměv téměř zmizel z její tváře.

,,Samozřejmě Vaše Veličenstvo," řekla na oplátku a otočila se k němu čelem a byla si jistá že si udrží úsměv na tváři.

,,Jak přikazujete," dodala ještě a pak ve spěchu opustila místnost, dychtivá vrátit se domů a být se svými syny.