A právě když kolem nich Henry procházel, tak se zastavil a otočil se čelem k Charlesovi.

 ,,Promluvím si s tebou později," varoval ho přísným hlasem, než spěchal z místnosti a všichni se mu uklonili v zádech.

 Anne krátce vydechla úlevou a vrhla na Charlese rychlý pohled, než se od něj vzdálila, dychtivá rozptýlit jakékoli zvěsti o jejich aféře.

,,Protože není třeba přikládat dřevo do plamenů", pomyslela si hořce a začala následovat moře lidí, kteří vycházeli z místnosti a zoufale se chtěli vrátit do soukromí svých komnat, Charles ji teď už nezastaví.

A když za ní pak po nějaké chvíli přijde, tak ho nechce ani pustit dovnitř, ale nakonec se mu přeci jen podvolí.

Anne zůstává ve svých komnatách s Elizabeth následující den a cvičí se spolu ve vyšívání, ostře sleduje Elizabeth jak vyšívá a nechce v žádném případě odtrhnout pohled od své dcery. 

Anne si byla vědoma možnosti že v kteroukoli chvíli mohou do místnosti přijít stráže s příkazem k jejímu okamžitému zatčení a tak kdykoli odvrátila pohled od Elizabeth, vrhla ihned ostražitý pohled na dveře.

Zůstali tak hodiny, až nakonec někdo zaklepal.

Anne vyskočila na sedadle se srdcem v krku.

,,Elizabeth," řekla tiše a sledovala jak se jedna z jejích dam šla podívat kdo to je. 

,,Pojď sem," zašeptala a její hlas byl z větší části klidný, ale i Anne v jejím hlase slyšela mírný náznak hysterie.

Elizabeth ji rychle poslechla a postavila se před ni.

Anne se pohnula tak že nyní klečela na kolenou a držela se za ruce své dcery a na každou z nich vtiskla polibek.

,,Miluji tě Elizabeth," řekla něžně a natáhla se aby pohladila svou dceru po tváři.

 ,,A jsem na tebe tak hrdá," dodala a když se dveře otevřou, tak se Anne zvedne do plné výšky a stále se drží jedné z Elizabethiných rukou.