Anne se otočila, aby se podívala na Henryho a odstoupila přitom od Charlese a všimla si jak má tváře zrudlé hněvem a jak má sevřenou čelist a zkroucené ruce ve kterých se valí i ten největší vztek.

,,Veličenstvo," zamumlala tiše a uklonila se a její srdce jí bušilo jako buben v její hrudi.

 Cítila se jako by jí mělo být špatně a jeho oči byly jako divoká bouře, skoro černé....až temně černé hněvem a Anne prakticky cítila jak se z něj valí zuřivost a nenávist ve vlnách a jak jí ovine kolem krku jako dvě ruce, které z ní ždímají její život.

Charles se Henrymu také uklonil a jeho tělo bylo pevné.

 V místnosti bylo stále ticho a nikdo neřekl ani slovo a všichni čekaly jen na na to až král vybuchne.

A prostě....právě když se král nadechl a nadechl, aby promluvil a  pak pravděpodobněji zakřičel nebo zakřičel, tak Annin zachránce se vřítil na dvůr a jeho hlas byl hlasitý a ječivý.

 ,,Královna se zhroutila, Vaše veličenstvo a lékař s vámi musí okamžitě mluvit!," řekl někdo kdo právě v tu chvíli vešel do sálu a tím naštěstí celá situace okolo ní a Brandona utichla a místností se rozlehlo jen ticho a zalapání po dechu, jak se královy oči rozšířily šokem a na okamžik zapomněl na svůj vztek.

,,Samozřejmě," řekl rychle a svižně přešel přes místnost k místu kde ten muž byl.

 ,,Thomasi, Edwarde, připojte se ke mně," dodal ještě a Anne slyšela jak se oba bratři Seymourovi pohnuli odkudkoli v místnosti, ale nespustila oči z ní a dech se jí tím pádem zatajil v hrudi.