Charles si nenechal dokončit větu a nevšiml si že vedle něj stojí Thomas Seymour, dokud nezačal mluvit.

,,Netušil jsem že jste si s markýzou tak blízcí," poznamenal lehce a Charles předtím neměl s Thomasem žádné výčitky, ale v tuhle chvíli si přeje ten jeho posměšný výraz smést ze své tváře.

,,Jsem její opatrovník na příkaz Jeho Veličenstva," odpověděl a znovu usrkl ze svého šálku.

,,Ach, jak doufám že ti venkov udělal dobře," řekl a přitom na Charlese vrhl svůj upřený pohled.

,,Děkuji vám za vaše milá přání, pane," zamumlal Charles, než se kolem něj prohnal neochotný ho poslouchat a dal si ještě víno.

Cítí na sobě pár očí a po chvíli se otočil, aby viděl jak ho Anne upřeně pozoruje s vážným výrazem který byl nyní namalovaným na jejích tak krásných rysech.

,,Šlapali po nebezpečných vodách, se vším všudy," znělo mu v hlavě a přitom jí věnoval klidný úsměv.

,,A on vlastně taky hraje nebezpečnou hru a to nejen s ní, ale hlavně se svojí pověsti kterou byl tady na královském dvoře proslulí," říkal mu hlas v jeho hlavě a on věděl že je to pravda z celé hloubi jeho duše, protože ,,Ach bože jak on jí miloval, možná až tak že by kvůli ní šel snad i do pekel," znělo mu slabým hlasem v jeho srdci které se znovu při pohledu na ní zběsile rozbušilo.