Anne ho pozorně sledovala a jemně stáhla ruku z jeho rtů.

,,Přeji příjemný večer," řekl s pochopením v očích, když odcházel a Anna se na něj trochu usmála.

,,Merci Monsieur," zopakovala, i když teď byl příliš daleko na to aby ji slyšel a poté co odešel, tak k k ní přišel malý Henry Brandon s otcem kteří se držely jen pár stop za ní.

,,Chtěla byste tančit Madame?" zeptal se jí stydlivě a tváře mu přitom zčervenaly.

Anne se setkala s Charlesovým pohledem a zvedla na něj obočí, než na chlapce rychle kývla a pro jednou její rysy znovu zdobil upřímný úsměv a Charles tak mohl sledoval Annu jak tančí s jeho synem a sledoval tak i každý její krok, i to jak zvrátila hlavu dozadu a laskavě se smála jeho  činům, takže i jeho syn se také zasmál.

Zvedl se od poháru a snažil se uvolnit napětí ve svém těle které v něm doslova pulzovalo. 

Henry mu stále plně neodpustil, ale nebyl na něj tak naštvaný jako předtím a to neznamenalo že byl ještě propuštěn ze svého svěřenectví v Pembroke a ne že by vlastně i tak nutně chtěl být propuštěn z této tak jemu nanejvýš příjemné činnosti.

Charlesovi to tam už nevadilo a začínal zjišťovat což bylo důležitější že zjistil, že tam už vlastně i skutečně chce být a jediné co mu k tomu všemu však jen opravdu chybělo, byl jeho syn.

Kromě toho však, mohl mít znovu i to ostatní po čem už tak dlouho toužil....a milující žena která ho milovala a to za všech okolností toho byla důkazem.

A právě takovou ženu po které už tak nesmírně dlouho toužil našel právě.....v Anně.

Do které se zamiloval a možná že to znamenalo ještě i mnohem víc.... než možná i skutečně chtěl....a....