Anne se znovu shledá s Elizabeth, krátce před večerními oslavami a její hněv už dávno vychladl.

Její dcera je oblečena do nádherných a nově ušitých zlatých šatů, díky nimž se Anniným očím zdá ještě krásnější, i když to dříve nebylo možné.

Když se dostanou do velkého sálu, oslavy jsou v plném proudu a Anne se usměje když si všimne  všeho toho tance a hudby které se jí kdysi náramně líbily.

Teď jen sledovala oslavy s chladným výrazem a touhou dychtivá zůstat stranou a aniž by to věděla, ostatní lidé měli na mysli něco jiného.

Netrvalo dlouho a Henry zasypal Elizabeth dárky a nazval to pozdní narozeninový dárek, jak Elizabeth žasla nad svými novými klenoty a když jí Anne sledovala z postranní čáry, objevil se vedle ní i Charles a stejně jako ona i on upřeně sledoval Elizabeth.

,,Zdá se že je šťastná," poznamenal tak že Anne se na něj ostře podívala.

,,Má," souhlasila Anne, v níž z dnešního odpoledne zbyly zbytky vzteku, ale ještě i něčeho mnohem příjemnějšího.

Chvíli trvalo než zareagoval a když tak učinil byla Anne mírně zaskočena jeho upřímností.

 „Omlouvám se za to co jsem řekl dříve a nebylo to jen mým místem, abych se vyjadřoval k tomu co děláte a nerozhodujte se za sebe a za své děti," řekl po chvíli Charles a Anna na něj upřela svůj pohled.

,,Jaké bylo jeho místo?," divila se Anne a přitom se její pohled na něj neustále upíral.