,,Moje mami," zamumlala jí Elizabeth do krku a pevně jí objala.

Úleva kterou Anne pociťuje je tak ohromující že už nemůže mluvit a místo toho cítí jak jí vlhnou oči, když ji láska kterou cítí ke své dceři naplňuje až po okraj a zmocňuje se jejího srdce.

,,Miluji tě Elizabeth," řekla jí po chvíli a odtáhla se aby se mohla podívat své dceři do očí.

,,Taky tě miluji, mami," odpověděla šťastně dcera a její tvář se zamračila, když si všimla zarudlých očí své matky.

Anne si zvedá Elizabeth kolem pasu a pozoruje svůj nový domov s pečlivě vytvořeným výrazem na tváři, protože rozhodně nechce Elizabeth svým pocitem který se líná ve vztek a nepochopení jí naštvat.

Hrad tvořila řada bubnových věží z nichž každá měla jinou výšku.

Nebylo to nijak zvlášť velkolepé, protože ve skutečnosti to vypadalo dost holé ,ale byla v tom jistá vlastnost kvůli které se Anne zvedly rty.

,,Potenciál," dodala si sama pro sebe a přitom se usmála.

,, Ano, mělo to potenciál stát se krásným," řekla si ještě sama pro sebe a pak se zadívala do hluboké dály.

Prohlíží si prostředí kolem sebe a všímá si velkých stromů a keřů, díky kterým jsou zahrady svěží a krásné. Voda obklopuje hrad na jedné straně od řeky a ta voda se i nádherně leskne pod slunečními paprsky.

,,Není náš domov krásný, miláčku?," zeptá se Anne Elizabeth a vtiskne jí polibek na růžovou tvář.

,,Ano mami, je!," odpoví její dcera radostně a pak jí znovu chytne kolem krku.

Elizabeth se zachichotá, ale Anne podceňuje pozorovací schopnosti svých dcer a tak když Elizabeth říká.

 ,,Mami, proč s tebou táta není a proč žiješ odděleně od táty? Je snad stále naštvaný?," zeptá se její malá dcera po chvíli své matky na tyto otázky které jí neujdou a Anne cítí jak se její tělo sevřelo a srdce se jí zmocnilo únavou při slovech své dcery.