Anne na ni kývla na znamení souhlasu a pochopila že dívka nemá žádný zájem s ní komunikovat a byla více než ochotná jí vyhovět.

Nastalo pak několik okamžiků trapného ticha, než měla Anne konečně dost a naneštěstí pro ni však Jana začala mluvit současně.

,,Vezmi si dovolenou...," řekla Anna na ní jen překvapeně upřela svůj pohled.

,,Žádám tě, abys zůstal...," dodala a obě najednou přestali mluvit a ačkoli to Anne bolelo, tak nechala královnu mluvit dál.

,,Vzhledem k tomu že už jste zde, Vaše milosti, můžete také zůstat s námi..," řekla po chvíli a znělo to jako nabídka, ale Anne věděla že to tak není a naježila se s tím že to byl příkaz.

,,Jak přikazuješ ,"odpověděla nakonec po chvíli a uklonila se.

Pak si všimla jak Janiny dámy spěšně zvedly další židli ke stolu a rychle se pustily do přinášení dalšího páru nádobí.

Anne pak seděla vedle Elizabeth u obdélníkového stolu, v čele byla Jana a před ní Marie.

Ticho bylo tak napjaté a trapné, že Elizabeth sáhla pod stolem za ruku své matky a pevně ji stiskla a Anna jí to gesto opětovala.

,,Děkuji, že jsi mě a mou dceru pozval k soudu," řekla nakonec a podívala se na Janu.

Jana se ujistila že se na ni při odpovědi nedívala a místo toho se na Elizabeth usmála, což pro Anne vypadalo jako by ji někdo tahal za tváře provázky.