Chlapec stojící před ní byl rozděleným obrazem svého otce.

S hnědými vlasy, které mu sahaly po zátylek a modrýma očima, které měly barvu nebe, byl Henry Brandon totožný se svým otcem.

,,Je mi potěšením se s vámi seznámit, můj pane," řekla mu Anne a věnovala mu lehký úsměv. Byly na jednom z nádvoří které vedlo do zahrad a Anne a Elizabeth tam šly, když narazily zrovna na Charlese s jeho synem.

,,Merci, madame Marquess. C'est un plaisir de vous rencontrer et votre fille aussi," odpověděl malý Henry a Anne sebou pobaveně cukaly rty.

,,Merci Monsieur!," řekla a Elizabeth zaštěbetala a uklonila se chlapci, který se rychle po chvíli také uklonil.

,,Necháme vás být na cestě," řekl jim nakonec Charles a popadl svého syna za rameno a Anne se mu na okamžik podívala do očí a přikývla, protože věděla že je moudré aby nebyli vnímáni jako lidé kteří se těší ze své vzájemné společnosti.

,,Dobrý den, Vaše milosti," řekla Anne na oplátku a pak s Elizabeth sledovala jak odcházejí.

,,Zdá se že je velmi milý, mami," řekla jí Elizabeth a vzhlédla k Anně s růžovými tvářemi pod slunečními paprsky.

,,Opravdu ano," souhlasila Anna hravým tónem a věnovala jí svůj pohled.

 ,,Zajistíš aby i tvoji bratři dopadli tak hezky?," řekla po chvíli a její dcera se na ní usmála.

,,Samozřejmě mami!," odpověděla Elizabeth která srdečně souhlasila a Anne se jemně více zasmála.