Charles se postavil vedle ní a pozoroval Elizabeth a Henryho s prázdným výrazem.

Anne se na něj koutkem oka podívala a hledala něco, cokoli, co by jí naznačovalo co si myslí. Bohužel nemohla nic najít a tak se rozhodla jednat stejně a pečlivě malovat své rysy do prázdného výrazu, který neprozrazoval nic z jejích vnitřních myšlenek.

Anna sledovala jak Elizabeth vítá Janu a málem si povzdechla úlevou, když úsměv její dcery nepolevil a překvapilo jí že Charlesovi ze rtů vycházel hlasitý výdech, když sledoval Janu s Elizabeth.

,,Má strach", uvědomila si Anne a rychle zamrkala.

,,Bojí se o Elizabeth," dodala si a  o několik let později se Anne na tento okamžik dívala se zbytky zmatku, protože něco v ní prasklo a byl to prasklý, spíš takový...povzdech a kolem jejího srdce se stáhl kousek tepla jako uzel a pevně jí sevřel.

Chtěla poděkovat, ale věděla že je to pro ni příliš nebezpečné a jeden z jejích mnoha nepřátel by se takové chvíle chopil jako hladový sup.

"Il est un famille!," volaly někteří dvořané.

A Anne nevěděla, kdy byla lady Mary pozvána ke dvoru, ale musela se fyzicky ovládnout aby nekoulela očima, když ji viděla stát vedle krále a Alžběty.

,,Bezpochyby je to Seymourovo dílo", pomyslela si temně.

,,Jak je to od ní milé," dodala si a pak se zhluboka nadechla a čekala až se Elizabeth vrátí na její stranu.