,,Lady Marquessová," řekl král chladným hlasem a soud byl taky tak tichý, že Anne měla pocit jako by to slyšela i kdyby na podlahu spadlo pírko.

 Na zlomek vteřiny zvedla hlavu a zvedla se z klanění a nabídla malý úsměv, který si musela vynutit na tváři a když viděla jak se Henryho oči mihly k Elizabeth, její vnitřnosti se stáhly napětím.

Elizabeth jako by vycítila její neklid a chytila jí za jednu ruku a způsobila tím to že se na ni Anne podívala dolů.

Při pohledu na její dceru se tak podobala svému otci a nemohla si pomoci, ale povzbudivě se usmívala.

,,Vaše Veličenstvo," řekla Elizabeth a její hlas zněl mnohem příjemněji než její, ale i přesto oči jejího otce byly chladné když na ni zíral a chvíli vypadal jako by si ji prohlížel, než se na ni vřele usmál, čímž Anne úlevou vydechla.

,,Elizabeth," zavolal po chvíli a rozpřáhl ruce, když vstával ze svého trůnu.

Elizabeth jí poslala tázavý pohled aby se ujistila že je to v pořádku a Anne přikývla na souhlas a věnovala jí malý neupřímný úsměv.

Její dcera nepotřebovala žádné další pobízení a rozběhla se k otci a šťastně se hihňala.

Anne bolelo když je viděla spolu jako by se za poslední rok nic nezměnilo a jako by ji nenechal uvěznit a málem zabít a prohlásil svou dceru za bastardu v očích zákona a Boha.

Byla napůl v pokušení překročit ho a bez smyslů ho setřást.