V den, kdy měli odejít se Anne ocitla v dětském pokoji svých synu a držela malého George v náručí.

,,Sbohem, lásko," zašeptala a vtiskla mu jemný polibek na temeno hlavy.

Položila ho zpátky na zem do jeho postýlky a udělala to samé s Francisem a Markem, i se všemi ostatními a její srdce ji zabolelo že je toho součástí a že se od nich teď na malou a snad i jen krátkou chvíli musí odloučit.

Všichni tři byli zticha, ale malý William začal v jejím náručí ječet jako by se ji snažil zastavit v jejím odchodu.

,,Psst, mé srdce," zašeptala Anne vroucně a tiskla mu polibky na hlavu když naříkal.

 ,,Já se vrátím, slibuji ti můj malý tmavovlasý princi," řekla slabým hlasem a pak mu znovu vtiskla polibek na jeho tmavé a nádherné vlásky. 

Opustili Pembroke krátce po prvním rozsvícení a Anne přemýšlela jestli se vrátí nebo ne.

Do královského města dorazí o dva dny později a lidé hned na to zaplnili ulice. Anne slyší jejich výkřiky z kočáru a drží se Elizabeth za ruku která se na ni statečně usmívá.

Anna zvedne jejich společné ruce aby políbila její dceru a vrhne na ni malý úsměv který se rychle rozplyne jakmile kočár zastaví a jakmile se dveře otevřou a její dámy odejdou Anne vystoupí s Elizabeth z kočáru a je náhle bombardována obyvateli královského města.

Elizabeth držela váček s penězi který si přála rozdělit, přičemž Anniny dámy držely její vlastní, ale Anne se toho nápadu náhle obávala, ale Elizabeth se však při pohledu na nekonečný dav nebála a když se pohnula vpřed Anne nezbylo nic jiného než ji následovat.

Elizabeth už dávno pustila ruku a začala rozdělovat peníze pod bedlivým dohledem stráží kteří je doprovázeli.

Anne to udělala vedle ní a roztržitě se usmívala, zaneprázdněná hlídáním své dcery.

,,Bůh vám žehnej madam!" někteří lidé radostně křičeli a Anne na ně vrhla svůj úsměv.