,,Na co myslíš?," zeptal se po chvíli Charles a pohladil jí po vlasech.

Anna k němu vzhlédla a v očích se jí v tu chvíli mihl náhlý smutek.

,,Vím že s tím nesouhlasíš, ale já se svou dcerou pojedu," odpověděla po chvíli a přitom se mu dlouze podívala do očí a viděla jak se mu na čele utvořila vráska, jako vždycky když nad něčím přemýšlel.

,,Dobře tak jeď, ale stejně pojedu s tebou protože vím že ti to nemá cenu rozmlouvat a já ti chci být co nejvíc na blízku abych tě mohl ochránit," řekl po chvíli a pak jí políbil její ruku kterou ho na jeho hrudi pohladila.

,,Děkuju," zašeptala Anne a přitom mu dlouze pohlédla do očí.

,,Nemusíš mi děkovat," odpověděl Charles a trochu si jí k sobě přitáhl.

,,Ale ano musím...a jsem ráda že pojedeš se mnou," dodala a pak mu vtiskla polibek na jeho rty které se na ní jen usmály.

,,Víš že jsme oba stejní, ty i já jsme si tak strašně podobní," řekl jí po chvíli a přitom na ní upřel svůj pohled když se jeho ruka dotkla jejich vlasu.

,,Ano vím a taky to se mi na tobě tolik líbí a přitahuje mě to k tobě, i když jsem tě napřed ze srdce nenáviděla," odpoví Anna a na tváři se jí objeví úsměv.

,,Já jsem tebou tak pohrdal," dodá Charles a pak se k ní skloní aby jí mohl políbit.

,, Vzal by sis moje děti za svoje, kdyby se mi něco náhodou stalo?," zeptá se Anna když se od něj odtáhne a přitom ho pak po chvíli znovu políbí.

,,Ano vzal bych si je za svoje, ale tobě se nic nestane tak na to nemysli," odpoví Charles a pak jí její polibek znovu oplatí a po chvíli už jeho rty laskají i její krk.

,,Ale co kdyby," zašeptala a přitom zalapala po dechu s toho jak jí Charles dělal dobře.

,,Tobě se nic nestane...ochráním tě," řekl na její slova a potom se Anna pod ním náhle prohla a po chvíli se z jejích úst ozvalo slabé zasténání.

,,Nemysli teď už na nic a mysli jen na nás," zašeptá jí Charles slastně do ucha a pak jí na něj něžně políbí a Anna se pod ním znovu opět prohne.