V nadcházejícím týdnu se Anne snaží, aby si nebyla svým rozhodnutím jistá, ale moc jí to skutečně nejde. Mary jí také napsala o svých obavách když se Anne zmínila že se vrátí ke dvoru a požádala ji aby našlapovala opatrně.

Anna měla v úmyslu tak učinit a z celého srdce si přála vrátit se do Pembroke ke svým synům se svou dcerou po boku.

Jediný důvod proč se Anne připojila ke své dceři byl ten že se bála o to co se stane.

Jestli by s ní její nepřátelé zacházeli špatně nebo ji snad dokonce otrávili, nebo jestli by se k ní její otec choval chladně a s hněvem.

Anna by nenechala svou dceru samotnou vlkům.

,,Nikdy," řekla si sama pro sebe a dokud žila Anne ji chránila každým vláknem její bytosti, ale Charles s tím však nesouhlasil.

Nebylo to jako by to vyjadřoval otevřeně a často, ale bylo to v jeho očích pokaždé když se Elizabeth zmínila o jejich nadcházející cestě a o tom že byl také předvolán k soudu a ve způsobu jakým zaťal pěsti když Anne přebírala jejich nové šaty od švadleny. 

Poznala to a Anne neměla trpělivost ani chuť s ním mluvit, protože její odhodlání už bylo docela slabé, i když jedné noci udělala výjimku.

Bylo to tehdy když zase spolu ležely v posteli a Charles se jí jen díval dlouze do očí.

Anne sledovala jak se zvedala jeho hruď když dlouze oddechoval po jejich dalších společných hezky strávených okamžíčcích a přitiskla si k němu svojí hlavu aby mohla poslouchat tep jeho srdce které od jisté doby bilo jen pro ní.