,,Myslíš že je láska hřích?," zeptala se ho Anna když spolu ležely a když měla svou hlavu položenou na jeho hrudi která jí hřála.

,,Myslím že ne, copak muže být láska hříchem, láska kterou ti dává bůh a copak může být hříchem někoho milovat. Vždyť láska přece není hřích a ani jim být nemůže když chceš někoho milovat," odpoví Charles a přitom jí svou rukou pohladí po zádech a její vlasy ho jemně šimrají na hrudi.

,,A myslíš že se hříchem milovat mě, nebo co je semnou špatně?," zeptá se Anne a přitom na něj vrhne dlouhý pohled.

,,S tebou není špatně nic a byl by hřích nemilovat takovou ženu jako jsi ty a je to snad i poslání od boha takovou ženu milovat. Která je ještě k tomu navíc krása a chytrá a která víc co chce," řekne na její otázku tato slova a Anna která se k němu nepatrně nakloní aby mu mohla pohlédnout do očí je mile překvapena když si jí k sobě ještě víc přitáhne a když jí po chvíli vtiskne na rty polibek.

Zalapá po dechu když se od sebe odtáhnou a věnuje mu dlouhý pohled.

,,A ty miluješ mě?," zeptá se když se k němu opět skloní a on jí přetočí na záda.

,,Já..?," řekne nechápavě a pak jí políbí.

,,Ano ty," dodá Anne a jeho polibek mu oplatí.

,,Já myslím že k tobě něco cítím...a ano miluji tě," zašeptá něžným hlasem a pak jí opět políbí na první snadno přístupné místo.

Anne se prohne v zádech když jeho rty přistanou na jejím krku a ze rtu jí vyjde slastný a tichý povzdech.

,,A co máš na mě nejraději..?," zeptá se po chvíli a přitom mu věnuje polibek.

,,Miluju tvé vlasy kterými mě šimráš, miluju tvé oči které se na mě dívají, miluju tvé rty které jsou rudé jak ty nejzralejší třešně a které mě jen lákají utrhnout," řekne a s každým slovem jí věnuje jeden polibek.

,,A dál..," řekne Anna a vrhne na něj dlouhý pohled.

,,Pokračuj," dodá po chvíli a věnuje mu ten nejněžnější ze svých úsměvu.