,,Hmmm," přemítala a pohladila si bradu.

 ,,Jaký nejhorší trest jsi kdy jako dítě dostal?," zeptala se a zhruba další hodinu stráví povídáním a smíchem, sdílením příběhů s lehkostí o které se Anne domnívá že by ji měla přimět k opatrnosti, ale místo toho slouží k tomu aby jí přinesla útěchu.

Když jsou však jejich sklenice téměř prázdné a jejich smích utichl položí mu Anne jedinou otázku na kterou je opravdu zvědavá znát odpověď.

,,Proč tě sem král poslal?," ptá se ho a vrhne po něm dlouhý pohled, protože teď leží vedle něj a jejich sklenice na víno jsou zapomenuté na vedlejším stolku.

Charles ví že si Anna není úplně jistá kdy se pro ni stal Charlesem a věděla jen to že během okamžiku byl jednou ,,Jeho milostí," a pak ,,Charlesem", podobně jako se ona se stala Annou jemu a ostře se nadechne a Anne cítí jeho tělo když se napne.

,,Něco jsem řekl," říká slabě jako by znovu prožíval tu vzpomínku.

 ,,Něco co se nelíbilo jeho Veličenstvu a tak mě sem poslal za trest," dodá a Anne na něj vzhlédne, což způsobí že se setká s jejím pohledem a ona využije jeho zranitelnosti tak že mu přehodí své nohy přes boky, takže na něm nyní sedí úplně holá.

,,A je tvůj trest opravdu tak hrozný?," zeptá se ostýchavě a otočí hlavu tak aby její hnědé kadeře byly posunuty na stranu.

Zmínka o jejím bývalém manželovy způsobila že se v ní něco pohnulo a zoufale si přála na něj zapomenout, stejně jako si byla jistá že Charles si přál zapomenout na svou ženu.

,,Ne," přiznává popravdě a oči se mu zatmívají když jí položí ruce na boky a ukotví ji k sobě.

 ,,Ne, není to tak špatné a vlastně to je teď s tebou mnohem snesitelnější," dodá a pak se ztratili jeden v druhém a zoufale toužili zapomenout na dva lidi, kteří je stále pronásledovali v jejich srdcích.