„Můžete si ponechat svůj titul markýze z Pembroke a jste tímto vyhoštěna ze dvora s trestem smrti, pokud se vrátíte a vaše manželství s králem bylo anulováno a vaše dcera byla prohlášena za bastarda a očekává se že bude žít s vás v Pembroke, bude známá jako lady Elizabeth. Očekává se že okamžitě opustíte Londýn a nevrátíte se, dokud si to král nebude přát," řekl Cromwell a Anne si připadala jako by se to už někdy stalo.

Teprve potom se na ni Cromwell podívá a Anne cítí jak se její vnitřnosti chvějí při malém záblesku triumfu který přetrvává v jeho očích.

 A ona místo toho aby si dovolila vyjádřit svůj hněv a smutek, tak překvapí oba tím že se usměje.

„Pokud byste byl tak laskav a poděkoval Jeho Veličenstvu za jeho laskavost, byla bych vám velmi vděčná," řekne po chvíli Cromwellovi a přitom k těmto slovům přihodí i svůj vřelý úsměv.

 „Moje věci...," dodá po chvíli Anne a podívá se po pokoji.

,,Už máte sbaleno," přeruší jí Cromwell a vrhne na ní dlouhý pohled plný osečení.

 ,,Kočár na vás už čeká Marquesso a stačí jen aby jste do něj nastoupila a vrátila se zpátky do svých usedlostí,  očekává se také že budete soudu psát zprávy o své pohodě mimo dvůr," řekne Cromwell a pak ještě k tomu dodá.

,,I nemluvňatům ve tvém lůně a lady Elizabeth," dodá k tomu ještě a Anne se na něj jen dlouze podívá s neutrálním pohledem.

,,Jdi do pekla Cromwelle!," zanadává v duchu a přitom mu věnuje úsměv.

,,Samozřejmě," řekne Anne po chvíli a ukloní se a obrátí se ke svým dámám, což je přiměje k akci a po chvíli se Anne znovu otočí aby se pak zase podívala na Cromwella, na svého bývalého spojence a na svého nově nalezeného nepřítele a jediné co v tu chvíli cítí je prázdnota.

,,Sbohem, mistře Cromwelle," dodá na rozloučenou protože i když možná teď už není královnou, ale Cromwell jí stále i přesto beze slova poslouchá.