,,Vaše Výsosti!," řekne Elizabeth která zalapala po dechu z druhé strany místnosti a vhodně se uklonila než k nim přistoupila a na rysech se jí namaloval zářivý úsměv.

,,Lady Elizabeth!," odpoví a sníží se do její výšky.

Anne je pozoruje spolu a všímá si jak opravdový je Brandonův úsměv a nebylo pro ni těžké uvěřit tomu že je pod vlivem Elizabethiným kouzlem, protože z její dcera byla okouzlující dívka, i když byla tak mladá.

Měla podmanivou přítomnost a byla okamžitě středem pozornosti všech, kdykoli vstoupila do místnosti.

,,Mám syny", připomíná si Anne a říká si že mu musí chybět.

Vévoda byl v Pembroke od té doby co porodila chlapce a nikdy nepřijal žádné další návštěvy ani neopustila panství a on svého syna neviděl už celé měsíce.

Když je Elizabeth nakonec povolána na zbytek svých odpoledních lekcí, Anne se obrátí na Brandona a řekne.

,,Váš syn může přijít na návštěvu pokud si to přejete," řekne a překvapení se mu mihne po tváři když po chvíli otevře ústa.

,,Děkuji, má paní," řekne jí upřímně a Anne přikývne a na rtech se jí objeví malý úsměv.

Od toho dne se z nich stanou spojenci a ne-li dokonce přátelé.