Je zvláštní jaký vztah mezi nimi poté roste. Nejsou to milenci, ještě ani ne přátelé, ale jsou to společníci.

Anne může konečně stát v jeho přítomnosti aniž by se bála že si ji zase odnese na nějaké vykonstruované obvinění.

Charles začíná trávit čas i s Elizabeth a Anne je unavená rostoucí náklonností její dcery k němu, protože se bojí že by jí to zlomilo srdce když by odešel v den narozenin jejích bratru.

Leželi spolu znovu hned poprvé co Eleanor řekla Anně že po narození chlapců už nikdy neotěhotní a že pokud ano tak by to byl zázrak a tak oba neustále i přesto opatrní, ale pokud by k sobě měla být Anne upřímná, nemyslí si že by dámy nebo zbytek její domácnosti by se o to staral, ale stále spolu nemluví a ani se nemilují.

Až do....jedné chvíle, kdy Anne sedí u nově zapáleného krbu s Elizabeth na klíně a chlapci vedle nich v každém ze svých honosných nosičů.

Anne tiskne polibek na Elizabethinu hlavu a čte jí a jejím sourozencům příběh.

,,Princezna..," řekne a pohlédne do očí své dcery.

,,Jak se jmenovala?," přeruší jí Elizabeth s vytřeštěnýma očima.

„Samozřejmě že Elizabeth," zalapala po dechu Anne a zasypala tvář své dcery polibky.

Anne se raduje ze svého chichotání a vrhá pohled ke svým synům. Všechny jejich oči jsou vyvalené když na ně Anne mává, což způsobí že všichni trochu škytají.

Elizabeth se potěšeně zasměje a sklouzne z klína aby si hrála se svými bratry.