,,Možná je to proto že vypadal jako její manžel, protože skutečně v něčem si byly oba stejní," pomyslí si když ho pozoruje a nebo se to stalo možná proto že chtěla svému muži ublížit stejně silně tak jako on ublížil jí.

Řekne si jen tak pro sebe a pak  zavrtí hlavou a zasune tyto myšlenky do nejhlubších částí své mysli.

,,Řekneš to jeho veličenstvu?" zeptá se ho tiše po chvíli se sklopenýma očima a on k jejímu velkému překvapení si nahlas odfrkne a zavrtí hlavou.

,,Ne, pokud si chci nechat useknout hlavu," dodá a Anne se zvednou rty nahoru a poprvé za celá staletí se hlasitě zasměje.

Zachichotá se když si uvědomí jejich těžkou situaci.

,,Jen jsem ležela s mužem který mě vzal do věže na základě obvinění z cizoložství!," říká jí hlav hlavě a tato myšlenka ji jen přiměje vyjít ještě hlasitěji a Charles se v té době směje také a ramena se mu třesou.

,,Ach, můj bože," řekne po chvíli Anne a oči se jí rozzáří slzami kvůli čiré síle jejího smíchu.

,,Jsme oba šílení," prohlásí nakonec a její chichotání konečně utichne a vystřídá ho nepopiratelný smutek a tentokrát když jí po tváři steče slza nechá to a pak už nemyslí na nic.

,,Co je se mnou špatně?," zeptá se sama sebe a pak jí opět přeruší Charles který jí něžně pohladí.

,,To ano jsme oba šílení...a krásně," zašeptá jí do ucha když se jí dotkne a pak se jejich rty opět setkají v další náruživé vlně vášní která opět nastane a Charles pak už na nic nečeká a rychle se s ní přesune k posteli na kterou jí svou silou pohodí a pak se její rozpálené tělo ocitne pod jeho a on jí vši silou z postele už nepustí.