,,Neměli jsme to dělat," řekla po chvíli Anne a jemně spustila své nohy z místa kde byly omotané kolem jeho pasu.

Charles se na ni jen podívá a rty měl nateklé od náruživých a vášnivých polibku a jeho vlasy byly rozcuchané.

,,Ne," souhlasí po chvíli a přejede si po rtech, i když cítil jak i ona jeho pohled svléká a on jí.

Anne je bolavá, lahodně bolavá na jejích nejcitlivějších místech a cítí nepořádek svých kadeří a zarudlé rty od jeho náruživých polibku.

Cítí se ale i podivně klidná, všechna nenávist jak věšák z ní byly vysáty a ona se cítí tak nějak vyrovnaně a klidně jako by to co zrovna teď před chvíli udělaly potřebovala.

,,Ano a strašně moc to potřebovala, protože už dlouho jí takhle někdo neudělal dobře jako teď," řekla si sama pro sebe, protože stále ještě to byla krásná žena a tak proč by nemohla být s mužem i když tenhle byl jejím zdánlivým nepřítelem. 

,,Neměli bychom," dodala nakonec po chvíli a jejich oči se znovu setkaly a možná v tu chvíli byla Anne posedlá nějakým zvláštním šílenstvím nebo snad i kouzlem, ale nedokázala litovat toho co udělali.

Bylo hloupé že věděla že pokud to její bývaly manžel někdy zachytí, to co udělali a tak by měli mít správně oba obě hlavy na hrotech.

Anne měla v úmyslu mu říct aby na to zapomněl a že se to už nikdy nestane, opravdu ano, ale něco temného a zlomyslného v ní jí to nedovoluje a možná právě proto to znovu chtěla.