V zájmu Alžběty a jejích synu se ho snažila nerozhněvat ze strachu z toho co by mohl říct králi.

Anne sedí v křesle v knihovně, v jedné ruce knihu a ve druhé jablko, má na sobě tmavě šedé šaty lemované kožešinou a obyčejné pantofle.

Intenzivně se soustředí na čtení, i když se odmlčí aby si ukousla řídnoucí jablko.

Její synové spí a Elizabeth je na svých lekcích, své dámy na chvíli propustila a raději trávila čas o samotě. Nevšimne si ale že vévoda ze Suffolku vchází do místnosti, dokud si neodkašle.

,,Vaše Milosti," zamumlá Anne která potvrzuje svojí přítomnost, i když její oči se nezdvihnou ze stránky knihy.

,,Lady Marquessová," vrací jí Brandon se stejným nadšením a pak nastane okamžik nepříjemného ticha které se vleče na Annin vkus příliš dlouho.

,,Můžu ti s něčím pomoct?," zeptá se kamenně a s lítostí mu věnuje svou pozornost.

Vévoda nereaguje a místo toho se rozhodne vrhnout oči na její tón a otočí se zády aby opustil onu místnost.

,,Vaše Milosti!," volá za ním Anne a vstává ze židle.

Cítí se zvláštně nepříjemně když ho pozoruje a její slova která má na jazyku jsou trapná, i když by byla zatracena kdyby to ukázala.

„Je mi líto to co jsem slyšela o vaší ženě a že zemřela..," řekne mu nakonec a jednou rukou pevně drží svou knihu kterou ještě před chvíli četla.

Překvapeně na ni zamrká a v modrých očích mu krouží různé výrazy, než nakonec přikývne.

,,Děkuji, madam," odpoví tiše a bez dalšího slova opustí místnost.