,,Ach, Anne," zamumlala Mary a pevně ji objala, když se Anně začnou třást ramena.

 ,,Co ti udělal?," zeptá se a Anne nešťastně zavrtí hlavou a snaží se potlačit vzlyky.

,,Je mi to tak líto, Mary," říká jí z místa kde má hlavu zabořenou do hrudi.

 ,,Neměla jsem tě posílat pryč...," vzlykne a z očí jí ukápnou slzy.

,,Psst...," říká jí Mary a snaží se jí uklidnit.

 ,,Všechno bylo již dávno odpuštěno," řekne a Anne se od ní odtáhne aby se jí mohla podívat do očí.

,,Jsem tak rád že jsi šťastná," odpoví Anne a chce aby věděla že to myslí celým svým srdcem, Mary se na ni usměje, jemně a povědomě, ale v jejích očích je nepopiratelný záblesk smutku.

,,Jiří.. .," řekne Mary a pak začne a hlasitě polyká.

,,Bylo to rychlé," dodá Anne bez tónu a v mysli se jí odehrávala poprava a pěsti v tu chvíli měla sevřené a hruď jako by byla dutá.

Nedokázala myslet na jeho smrt ze strachu že by mohla začít plakat a nikdy nepřestat a než Mary promluvila nastane okamžik ostrého ticha a v jejím tónu je patrný hněv.

,,Nutil tě dívat?," zeptá se a Anne jen nešťastně zamrká.

,,Ne," odpoví po chvíli se smutným úsměvem na rtech.

Taky si to pamatuje tak živě a pamatuje si uražený výraz v očích jejích bratrů a fialové modřiny pod Marksem.