,,Možná sestřička, může pomoci," řekne Anne která pak mlčky sedí a Eleanor jí začíná vyprávět o tom že další týden nesmí opustit postel, nebo tak něco a že se ani tak nesmí přetěžovat.

 Téměř nahlas zasténala při pomyšlení že bude muset ještě déle zůstat v posteli a  strávit tak měsíce upoutaná na postel, nafouklá a bolavá.

Jediné po čem teď toužila bylo chodit, i když šlo jen o místnost a týden skutečně nemohl plynout dost pomalu.

Anne sedí v dětském pokoji u svých synu a v jedné ruce otevřený dopis, i když sedí před jejich postýlkami čte ho nepřítomně, zatímco si také hladí Georgeovo břicho, i když se její ruka pohnula aby to udělala všem svým synům.

Její úsměv se zvětšil když dočetla Mariin dopis a byla potěšena že souhlasila s tím že přijde a že už je na cestě se svými dětmi.

Složila dopis a hodila ho na blízký stůl a veškerou svou pozornost teď zaměřila na své spící syny.

,,Ahoj," zašeptala a sledovala jak se jejich malé hrudi zvedají a klesají.

George, Mark a Francis zdědili symbolické kadeře, které pocházely od Alžběty, jejich babičky a malé chomáče rudých zlatých vlasů, které se podobaly jejich sestrám a zdobily i jejich malé hlavy.

William byl jediný kdo zdědil její tmavé zámky a mezi svými sourozenci vyčníval jako,, Pampeliška v poli růží".

,,Mé drahé srdce," zamumlala a naklonila se nad kolébku aby políbila jeho hladkou nohu.