,,Skutečně jsi, můj miláčku," odpoví Anne která se otočí aby se podívala na Eleanor, přičemž si všimla jak její dámy vstávají a přicházejí k její posteli na druhé straně kde je její dcera Elizabeth připravené se jí věnovat.

,,Jak dlouho jsem spala?," zeptá se a vrhne dlouhý pohled na ženu která byla u jejího porodu.

„Jeden den, vaše milosti," přiznává Eleanor a vrhne na Anniny dámy pohled který je přiměje jít a  Anne doufá že získá její syny.

,,Kněz pro kterého jste poslali dorazil, lady," řekne a Anne na její slova přikývne a usměje se na Elizabeth, ačkoli se jí žaludek začíná svírat do uzlů.

,,Chtěla bych napsat své sestře, Eleanor," začne a zastrčí si pramen vlasů za ucho.

 ,,Můžeš mi prosím přinést kus pergamenu a inkoust?," dodá a pak jí to všechno Eleanor přinese a ona to udělá rychle, ačkoli jí bolí když hodně hýbe rukama a napíše své sestře dopis pod Elizabethiny zvědavé oči.

Drahá Mary, píše.

Nevím kde začít.

Nejprve se musím omluvit za své chování vůči vám a vašemu manželovi a vašemu nenarozenému dítěti.

Byla jsem k tobě velmi krutý a nemilující, má milovaná sestro.

Prosím o vaše odpuštění, což teď vím že jsem to měla udělat už dávno. Prosím, odpusť mi sestro, moc mi chybíš.

Pokud by jste byli s manželem ochotni, přál bych si abyste byli kmotry některého z mých novorozených synů.

Pokud se rozhodnete přijmout mé pozvání, vezměte prosím s sebou své děti.

Elizabeth by se ráda těšila na společnost a já se těším na setkání se svými neteřemi a synovci. Jsi jediný sourozenec, který mi zbyl.

Se vší láskou a dobrou vůlí vaše oddaná sestra Anne, markýz z Pembroke.

Podepíše se a zapečetí dopis a předá ho Eleanor, které důvěřuje že ho pošle.