,,Mary", myslí si.

 ,,Moje vlastní sestra," řekne si v duchu a v tu chvíli Anne touží po její přítomnosti tak vroucně že jí začnou slzet oči.

Dalších několik hodin pomalu a bolestivě uběhlo a Anne má pocit jako by to byla snad staletí.

,,Ach bože!", pomyslela si děsivě a zasténala.

,,O milý Bože, smiluj se," modlí se v duchu a v tu chvíli jí někdo vyruší.

,,Už je skoro čas tlačit, má paní," řekne jedna z porodních asistentek mezi jejíma nohama a Anne jen unaveně přikývla když jí Magda otírala zpocené čelo hadříkem.

Vrhla na ni vděčný úsměv který se rychle změnil v bolestnou grimasu, když ze sebe vydala výkřik.

,,Proč nás Bůh musí trestat takovou bolestí?," zeptala se sama sebe a pomyslela si děsivě až se jí ze rtů vydral další výkřik.

,,Teď, má paní, tlačte!," křikla na ní žena a Anne tlačí ze všech sil a skřípe zuby tak že kvůli Elizabeth ztlumí svůj výkřik.

,,Ta ubohá dívka ji bezpochyby slyšela," řekne si sama pro sebe.

,,Musím přežít", myslí si odhodlaně když znovu a znovu tlačí, protože když ne kvůli mně, tak kvůli Elizabeth.

,,Vždy pro ni," pomyslí si, protože myšlenka že nechá svou dceru napospas lidem jako je Brandon a Seymourovi rozpálí její krev a tak Anne tlačí a tlačí, dokud porodní asistentka nezakřičí.

 „Vidím hlavu, má paní!," křikne a Anna si aspoň na malou chvíli oddechne.