,,Je tam můj bratr nebo sestra?," zeptala se bez okolku a Anne se zasměje, než přikývne a když se dívá dolů na tváři se jí objeví úsměv a šaty které si vybrala, krásné růžové šaty s vyšívanými růžemi, které nijak nezakrývaly její současný stav.

,,Ano, jsou," řekne jí Anne jemně a pohladí ji po tváři.

,,Slyší mě?," zeptá se Elizabeth a Anne si zase pomyslí ,,Elizabeth a její otázky," řekne si v duchu pro sebe a pak se na svou dceru obrátí.

,,Ne, drahoušku, nemohou. Jsou stále velmi, velmi malí," odpoví a pak pobaveně sleduje jak Elizabeth klepe svou malou pěstí do jejího břicha a obočí se jí svraští zmatením.

,,Cítí to?," zeptá se Elizabeth a Anne se musí kousnout do rtu aby se přestala chichotat.

,,Ne, ale můžou," odsekne tiše a sleduje jak se Elizabeth rozšiřují oči.

Anne začne svou dceru slastí lechtat a v tu chvíli zapomene. Je pro ni snadné zapomenout že může zemřít i po narození tohoto dítěte, aby mohla být na stálo utržena od Elizabeth a zabita.

 Pověřila mistra Lewise aby napsal dopisy soudu a aby informoval o jejím zdraví, i když je četla předtím než byly odeslány.

Nikdy jim nebyly zaslány žádné odpovědi, ale Anne toužila nevyvolat králův hněv ze strachu z následků, i když oheň v ní vyhasl jak se zdá, spolu s jejím bratrem.