Slunce bylo vysoko na obloze, k velké radosti Anny když si s Elizabeth dělaly piknik v zahradách u řeky.

Její dámy si také užívají, i když daleko od ní a její dcery a i poblíž stojících několika služebníků, kteří jsou připraveni posloužit své paní bude-li to potřeba.

Anne se slastí chichotá, když sleduje Elizabeth jak si hraje se svým psem a sukně jejích šatů jsou potřísněné blátem, když běží po trávě a Anne zní v uších její smích a kniha v jejích rukou je dávno zapomenutá když ji odkládá na deku pod sebou a raději se dívá na svou dceru.

,,Elizabeth!" volá Anne a ukazuje na jídlo které právě přinesli a Elizabeth jen přikývne a přispěchá k ní s širokým úsměvem když Anne rozevírá ruce aby jí mohla obejmout.

,,Ach, moje milá dívko," zakňučí Anne a posadila si Elizabeth na klín, i když si dává pozor aby ji nepoložila na své vyčnívající břicho.

Téměř jako by jí četla myšlenky, protože Elizabeth se posunula tak, že si seděla vedle Anny a otočila se k ní a dívala se na její břicho s vážným podezřením.