,,Nikdy bys neudělala špatnou věc," trvá na svém Elizabeth a Anne se jejím slovům jen zasměje a usměje se, i když tentokrát s nádechem hořkosti a smutku.

,,Není to tak špatné, Elizabeth," řekne a pevně ji obejme aby mohla skrýt oči plné slz.

Její život je tichý a klidný, což je vítanou úlevou za posledních několik měsíců pekla ve kterém žila.

Lady Bryanová opouští Pembroke po čtrnácti dnech a s nuceným úsměvem vysvětluje že byla znovu povolána do Hatfieldu a Elizabeth pláče když jde, ale brzy zapomene na své slzy když potká novou guvernantku, kterou pro ni Anne vybrala, lady Katy Ashleyovou.

Renovace začnou brzy poté co Anne dorazí do Pembroke a k jejímu překvapení byl k jejímu příjmu dost štědrý i její manžel a nechal ho na 100 000 librách ročně, jako když byla poprvé jmenována markýzou z Pembroke a trvající tak asi rok, měsíc.

Během toho měsíce zahrady rozkvetly novými květinami, které nařídila zasadit a Anne se každý den usmívala když jimi procházela, pyšná na jejích krásu.

I když však její život utichl, klid před bouří chcete-li dvorní život se bez ní posunul dál.

Hluboce ji bodlo u srdce, když zjistila že se její manžel oženil s Jane a to něco málo přes čtrnáct dní poté co dorazila do Pembroke.

Pomyšlení na to že ta blonďatá bledá dívka vyhraje ji ve svém hněvu přiměla hodit vázu o zeď, což její dámy velmi vyděsilo.

Její žaludek neustále rostl, tak vytrvale a silně, že to Anne znepokojuje v době kdy byla s Elizabeth dva měsíce těhotná se teprve začala projevovat její nevolnost, ale teď, teď už měla svůj žaludek i břicho očividně kulaté.

 A navzdory svým obavám byla Anne z Elizabethiny reakce potěšena.