Druhý den spolu chodí po zahradách a dohánějí se.

Jeho syn Henry dorazil do Pembroke po svém otci, protože cestoval celou cestu ze svých statků a vrátil se do svého domova, zatím co jeho otec zůstal u dvora.

Charles jí vyprávěl o průběhu soudu a taky o tom jak byla Jane Seymourová velmi nemocná kvůli svému těhotenství a jak si král vzal milenku.

,,Jak příhodné," poznamenala Anne ironicky, takže Charles na ni obrátil oči v sloup a Anne mu řekla o Williamovi a jeho nemoci a taky o tom jak tu strávila všechny ty ostatní měsíce a Charles rozvázal jejich paže a nechal Anne, aby šla mírně před ním, přičemž lehký vánek čechral sukně jejích šatů.

Anne se zastavila a měla pocit, jako by ji polili vědrem ledové vody a něco smutného a těžkého vzdychlo v její hrudi, když čekala až skončí.

,,Když mu Cromwell poprvé řekl o obviněních proti tobě a poté, co řekl Henrymu že jsou údajně pravdivá, vzlykal a bylo to jako by mu srdce vyrval někdo z hrudi," řekl a Anne se nejistě pohnula a cítila jak jí nepříjemně vlhnou oči.

,,Proč mi to říkáš?," zeptala se tiše a otočila hlavu, aby ho mohla pozorovat a Charles vypadal rezignovaně, když na ni zíral než pokrčil rameny.

,,Nevím," přiznal a Anne na něj zamrkala, jednou, dvakrát a oči se jí rozmazaly slzami a netrvalo dlouho a objal ji a schoval její hlavu v ohybu svého krku.

,,Nevím, jak přestat," zašeptala frustrovaně a přitom se schoulila do jeho objetí.

 ,,Přála bych si abych mohla. Ach bože..." roztřeseně vydechla na jeho kůži a on jí jemně pohladil po zádech.

,,Srdeční záležitosti se někdy nedají vysvětlit, Anne," to bylo vše co jí řekl a jemně jí rukou projížděl zámky jejich zad.

,,Možná měl pravdu", pomyslela si Anne a možná je odsouzena k tomu, aby navždy milovala muže kterého tehdy nenáviděla, ale teď ho milovala a to v tom bylo jiné.