Bylo to jiné v tom, že jí chyběl, než v tom jak jí chyběl její manžel jakmile se jejich manželství začalo rozpadat a Anne toužila po tom mít znovu přítele a pravda měla své dámy, ale nebyly si rovné.

Byli tam aby jí sloužili a ne aby byli jejími přáteli, protože Magda a Nan byly její nejbližší přátelé, ale Charles, to bylo něco opravdu jiného.

,,Ach miláčku kde jsi, kde jsi Charlesy," znělo jí na rtech a pak se z jejich úst ozval tichý sten, protože opravdu neskutečně moc po něm toužila.

Měla Elizabeth a její chlapce a také členy její domácnosti, kteří byli vždy vřelí a laskaví, ale přesto byla Anne osamělá a taky se tak i cítila.

Zbytečně, téměř zbytečně, protože s ním si tak po svém boku vůbec nepřidala, protože stejně tak jí chyběl jeho úsměv a to jak jí vždy dokázal rozesmát když byla na tom zle.

Alžbětino vzdělání bylo dobře plánováno a Maryiny děti se k ní vrátily ještě předtím, než se dostaly k soudu a tak na ně také nemusela dohlížet.

Její chlapci byli příliš mladí na to aby se zabývala takovými věcmi a bylo to jednoduché, ale Anne neměla co dělat.

Až jednou jednoho dne se stalo něco nemilého co možná ani vůbec nečekala.