Chtělo se jí zvracet, protože nenazývala by Jane Seymourovou ze všech lidí královnou, kdyby tomu mohla pomoci.

,,Lady Marquess," řekla Jana a v hlase blondýnky byl jen malý náznak překvapení a ještě menší náznak nelibosti.

Anne zvedla hlavu, aby se podívala ženě do očí a stálo ji hodně úsilí k tomu aby zamaskovala svou nenávist, protože to právě ona byla z velké části zodpovědná za smrt jejího syna a aktivně si vtírala královu náklonnost do tváře, když ona byla těhotná.

Jana měla radost ze jejího pádu, protože v něm hrála aktivní a hlavně hlavní roli.

,,Madam," odpověděla Anna a skromně sepjala ruce před sebou a Janě se do očí nedostal úsměv, když se v jejích očích objevil záblesk podrážděnosti než zmizela.

,,Nevěděla jsem že se k nám připojíte na oběd a moje pozvání bylo pouze pro lady Elizabeth," řekla a Anne se kousla do rtu, aby skryla zamračení.

„Odpusťte mi...," zašeptala, protože si byla jistá že bude mít svůj hlas lehký a vzdušný.

„Jen jsem si přála dávat pozor na svou dceru a ujistit se, že je o ni dobře postaráno. Mateřská láska je skutečně majetnická věc a jsem si jistá že až se nakonec sama staneš matkou, tak to pochopíš," dodala a pak se široce usmála na nespokojenou ženu a pak obrátila svůj pohled k lady Mary.

,,Lady Mary," pozdravila jí Anne a její hlas zněl méně sladce, ale o to upřímněji v jejím srdci.

 ,,Jsem ráda, že tě tady vidím," řekla a pokud onu slečnu její slova překvapila, tak to velice dobře skryla.

,,Děkuji, madam," řekla na oplátku a její rysy byly vytesány do kamene.